Právní stát. V řadě případů je žádoucí a potřebný. Ale my ho nemáme. My se jen nekonečně pokoušíme ho mít a mít v něj víru. Základem právního státu je nejen existence pravidel, ale také jejich vymahatelnost v reálném čase a zejména pak jejich nekompromisní platnost pro všechny. Pokud pravidla neplatí pro všechny a jejich vymahatelnost u těch, pro které reálně (nikoli na papíře) platí, je nulová, pak mluvit o právním státě není namístě. V České republice se více než dvacet let snažíme o právní stát. Politici nás systematicky v médiích ujišťují, že v něm žijeme. Moje představa o právním státě se od vize těch, co mají mandát, diametrálně liší.

1) Předně jsem přesvědčen, že právní stát svou existenci neopírá o to, že vymyslíme nespočitatelně stále novelizovaných právních předpisů, ale opírá se o jejich stálost, předvídatelnost a jednoznačnou srozumitelnost. V tomto kontextu se nám o skutečném právním státu může jen zdát.

2) V právním státě by se nemohlo stát, aby lidmi zvolení zástupci obohacovali sebe na úkor veřejného statku. A když už se to stane a přijde se na to, byli by potrestáni. Také v tomto kontextu se nám o právním státu může jen zdát.

3) V právním státě je kriminalizováno a odsuzováno chování jdoucí proti životu, zdraví, majetku a svobodě jedince, nikoli obchodně právní vztahy v případě, že je jedna ze stran kvůli své hlouposti nespokojena. Bohužel, a připouští to i řada policistů, státních zástupců a soudců, jsme ve stavu, kdy legislativci svými opatřeními kriminalizují i takové chování, které je sice morálně odsouzeníhodné, ale ne společensky obecně nebezpečné.

4) V právním státě platí právo pro všechny stejně. Jak si v tomto kontextu vysvětlit, že existují skupiny obyvatel s privilegii jen proto, že patří k menšině? Není proti smyslu právního státu už jen to, že jim tento status zákonem náš právní řád zakotvil?

5) V právním státě také lidé věří policii. Jak vypadá ta u nás, to pomalu leze na povrch už i oficiálně. Těžko věřit v právní stát, když zloděje u nás stíhají vysoce postavení zloději (řadovým policistům se omlouvat nemusím, ti vědí, o čem je řeč).

Až zase uslyšíte v televizi z úst našich zvolených zástupců, že žijeme v právním státě, nenechte si mazat med kolem úst. Nežijeme. Žijeme v pokusu o něj. Bohužel, stále platí ono slavné orwellovské „všichni jsou si rovni - a někteří jsou si rovnější“. A řada z těch, co jsou nahoře, si z toho udělala základní motto své existence.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora