SPOLEČNOST: Prvenství v pověrčivosti
Lidové noviny přinesly informaci, že ke konci března bylo v naší zemi registrováno 1782 astrologů, kartářek a numerologů, kteří svou činnost provádějí na základě živnostenského listu. Přičtěme k tomu mraky registrovaných i neregistrovaných „léčitelů“, z nichž mnozí berou i více než 1000 Kč za půlhodinovou poradu, a nemůžeme nedospět k závěru, že česká nevěra – rozuměj pověrčivost – je vcelku dobrý byznys. Možná by si toho mohli povšimnout někteří „kritici církve“, tvrdící, že církvi jde jen o peníze.
Problémem není jen hloupost, problémem je především sebeklam. Kolik Čechů říká, že „ničemu nevěří“ a považuje se za ty osvícené, které nikdo nijak neobamalutí! Když ale stojí před důležitým rozhodnutím, zajdou do nějaké té věštírny nebo alespoň hledají pomoc v astrologických servisech našich časopisů. Mnohdy říkají, že je to „jen tak pro zábavu“, ale znáte to, co kdyby náhodou...
Domnívám se, že tento „sebeklam nevěry“ má svůj protějšek v „sebeklamu suverenity“ v politice. Prezident Klaus, mnozí euroskeptici či odpůrci amerického radaru u nás se obávají „ztráty suverenity“ a mluví o „hájení národních zájmů“. (Aby nedošlo k nedorozumění: kritický postoj k EU nebo k radaru lze pochopitelně mít i z jiných důvodů.) Mnozí jsou ochotni tvrdě hájit národní zájmy, aniž ovšem řeknou, v čem ty národní zájmy spočívají. Jsme-li suverénními vítězi v ateizmu, pověrčivosti, korupci či umísťování dětí do dětských domovů, pak bych se trochy takové suverenity celkem bez rozpaků vzdal. Postoj „mě nikdo neoblbne, nikdo mě nebude poučovat, vše si rozhodnu sám“ je skutečně zpozdilý, není-li za ním víra v jasně pojmenovatelné pevné hodnoty (doprovázená ochotou je sdílet a prosazovat), ale pouhá omezenost a neinformovanost.
