Už je to třetí týden, co se na Staroměstské náměstí vrátil mariánský sloup. Trvala mu ta potulka dějinami skoro sto dva let a těsně před tím, než se vrátil, proletěla nám nad hlavami vlna polemik.

Řešily, čeho sloup je a čeho není symbolem. Řešilo se, jak přesnou je replikou toho sloupu, který v listopadu 1918 Franta Sauer a jeho kumpáni strhli.

Vše vyvrcholilo, když se v den vztyčení sloupu objevily v některých médiích titulky mluvící o napodobenině mariánského sloupu. Že tuhle podivnost použil A2larm, nepřekvapí, že ji použil například i veřejnoprávní Český rozhlas, to už skoro zamrzí.

Přidávat další kus k polemikám a plédovat za tu či onu stranu je, myslím, v tuto chvíli zbytečné. Sloup stojí.

To, co bychom si měli uvědomit, je, že nejde o nějakou napodobeninu - ta by nejspíš byla z pletiva a štuku a za pár měsíců by si s ní poradilo počasí.

Na Staroměstském náměstí stojí mariánský sloup - sloup jako takový, bez ohledu na resentimenty minulosti a spory kunsthistoriků. Je to prostě sloup postavený jako výraz úcty k Bohorodičce a byl by jím, i kdyby se tomu z roku 1650 nepodobal ani vzdáleně.

Prožíváme podivné období, kdy fanatické davy výtržníků strhávají a poškozují pomníky na obou stranách Atlantiku. Ti, kdo jsou na nich, si nenávist vysloužili tím, že jejich světonázor kdysi - před desítkami či stovkami let - nebyl podle módy, která vládne tomuto kvartálu. V příštím čtvrtletí bude móda jiná, a tak se můžeme těšit na další vlnu obrazoborectví.

Bude-li to takto pokračovat, pak těm, kteří dnes pomníky ničí, jednou jejich věrní pomníky postaví, ale přijdou jiní, kteří tyto pomníky zase strnou.

V této negativistické a destruktivní době dokázal sochař Petr Váňa udělat něco pozitivního a konstruktivního - postavil mariánský sloup. Je třeba si to pamatovat.

Je znamením doby, že i tak pozitivní věc jako něco vytvořit může být vnímána jako kontroverze. Ale to, že se v době, kdy se kolem boří, podařilo něco postavit, je možná příslibem lepších časů - byť možná jen tady ve středu Evropy.

Všichni si pamatujeme jméno Hérostratos - ten, který zapálil chrám bohyně Artemis v Efesu. Jeho jméno mělo být navždy zapomenuto, ale nezdařilo se. Navždy zapomenuta bohužel zůstala jména těch, kteří chám obnovili.

Jméno Fanta Sauer asi také nezapomeneme. Ale když už si ho pamatujeme, pamatujme si i jméno Petr Váňa. Zkusme si ho pamatovat mnohem víc, neb jména těch, kteří něco postavili, si to zaslouží.

A buďme rádi, že sloup stojí. V době, kdy postmoderna přináší relativizaci všeho (včetně sebe sama), je dobré, že tady stojí kus kamene, který symbolizuje Bohorodičku a skrz ni i ty křesťanské hodnoty, ke kterým se mnozí nehlásíme, ale které můžeme zavrhovat právě proto, že tu už dva tisíce let jsou.

S křesťanstvím je to jako s rodiči. V něčem s nimi souzníme, v něčem se vůči nim vymezujeme, ale bez nich bychom tady nebyli.