Velikonoce jsou významným svátkem, jak židovského tak křesťanského náboženství. Obě také oslavují své významné duchovní vůdce. První Mojžíše a druhé Ježíše. Oba jsou uznáváni i náboženstvím Islámu, především jako proroci.

Slovo prorok pochází z řeckého profétés. Vždy označovalo člověka, který je zprostředkovatelem a ohlašovatelem událostí, které si přeje naplnit Bůh prostřednictvím vyvoleného lidu. V židovském náboženství je Mojžíš prorokem a zároveň vykonavatelem vůdcovské role izraelského lidu. Postupem času vzešli z národa Izraele další proroci, kteří měli své žáky, a někteří zakládali i školy. Vůdčí prorok je však v každém náboženství jen jeden. Tak je tomu i v případě zrodu náboženství křesťanů. Ježíš Nazaretský je však pro pravověrné křesťany prorokem proroků. Vysoko čnící nad ostatními.

Každý skutečně významný prorok přinesl vyvolenému lidu nové učení, nový zákon. Co je nové a zajímavé, tak zaujme. Nositelé Božího poselství tak byli zároveň velikými učiteli svého lidu. Pokud měli vnímavé žáky - učedníky, poselství se šířilo s úspěchem v dalších generacích. Nejznámější učedníky měl nepochybně Ježíš Nazaretský. Apoštolové jsou známi celému světu, jako celé křesťanské náboženství. Z dnešního hlediska je nauka o Božím slově široce rozvinutá a stále žádána a uznávána i ateistickou většinou.

Když v průběhu středověku vznikaly univerzity jako zařízení pro výuku nejvyššího stupně poznání, bylo zapotřebí, aby na nich vyučovali a přednášeli vzdělaní učitelé, které vybírala a určovala katolická církev. Přednášení Božího slova – theologos - se tak přeneslo na vznešenou půdu a získávalo další posluchače, další učedníky. Z učedníků proroka proroků se tak v průběhu tisíciletí stali profesoři. Proto lze i z pohledu současného chápání moderního člověka označit starozákonní proroky za profesory. Jedná se o nejvyšší vědeckopedagogickou hodnost, a proto je její nositel považován za profesionála ve svém oboru.

Duchovní vůdci jsou povoláni k profesionální činnosti. Život Mojžíšův spočíval v profesionálním vyvedení vyvoleného židovského národa z egyptského područí. Zhostil se jej na výbornou, proto i on si zaslouží označení nejvyšší vědeckopedagogické hodnosti.

Ježíš Nazaretský vyváděl vyvolený lid z otroctví a područí hříchu. Ne již okem za oko a zubem za zub, ale láskou k bližnímu až do krajnosti. Tím se odlišil od ostatních proroků - profesorů. Právě na jeho profesionálním učení vyrostla křesťanská civilizace s hluboce zakořeněnými kulturními kořeny.

Dnes se teologické fakulty mohou pochlubit dostatečným počtem profesorů vyučujících Boží slovo v rozkošatělé nauce katolické církve. Kdo chce mít správného duchovního vůdce, měl by hledat především profesionála. Nejen, že se naučí to, co vlastně ve skutečnosti Věčné Slovo znamená, ale třeba se doví i nějakou novou předpověď, kam vyvolený lid směřuje. Věrní hlasatelé a ohlašovatelé nových událostí mají duchovní vůdcovství přímo v popisu práce. Osobně jsem přesvědčen, že vyvolený Boží lid směřuje ke svému zakladateli - proroku proroků a profesorovi profesorů.