SPOLEČNOST: Prokorupční opatření ´protikorupční vlády´
Od komunistických dob se náš vztah k státu příliš nezměnil. Často ho bereme jako nepřítele, jen se to po sametové revoluci smí říkat otevřeně. A této svobody ledaskdo bohatě využívá.
Říká se, že stát má mít co nejméně pravomocí, že občan by měl potřebovat co nejméně razítek. Pak bude stát levnější a úředníci ho budou méně "otravovat".
Nepochybně na tom něco je. Jsou ale věci, bez kterých se neobejdeme. Potřebujeme policii, soudy, a tudíž i finanční úřady. Potřebujeme Státní úřad pro kontrolu léčiv a Hlavního hygienika. A spoustu dalších institucí … a úředníků. Bez nich by náš život fakt jednodušší nebyl. Jednodušší život by měli spíše mafiáni.
Jistě, každá byrokracie má tendenci bujet - pan Parkinson to ilustroval a přesvědčivě doložil již v šedesátých letech minulého století. A jistě je třeba snažit se tomuto často zbytečnému bujení zamezit. Znamená to ale, že úředníci jsou naši nepřátelé?
Vycházím z toho, že stát bude takový, jaký si ho uděláme. A nepřátelství vůči státu někdy odráží nepřátelství, s nímž přistupujeme jeden k druhému.
Když s někým jednáte jako s otrokem, začne se chovat jako otrok. Když s někým jednáte jako s nepřítelem, začne se chovat jako nepřítel. Z tohoto hlediska se někdy až divím, jak dokáží být někteří úředníci milí a vstřícní.
Výše uvedený princip platí i opačně. Když dáte svému dítěti či dospívajícímu důvěru, bude se snažit ji nezklamat. Když mu ji nedáte, nedospěje. Já na úřadech moc vyjednávat neumím, ale mám takovou "bezva fintu", kterou použiji, když si nevím rady. Nasadím mírně zkroušený tón a začnu slovy: "Promiňte, ale pohybuji se v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Můžete mi prosím poradit…" Dělá to divy. Většinou mi poradí a záležitost se mi podaří úspěšně vyřídit.
Já vím, vy možná chcete být asertivní. A víte, že řada úředníků to umí taky? Snažím se říci, že je do značné míry na nás, jak spolu budeme vycházet. Úředníci nejsou horší než zbytek populace.
Chci, aby úředníci byli ochotní, schopní a sebevědomí. Chci, aby měli jistotu, že se budou moci věnovat práci a službě, kterou mají vykonávat, a že nebudou muset skákat podle toho, jak píská nově dosazený šéf, který právě dostal politickou trafiku.
Z tohoto hlediska považuji nedávné zrušení tarifních tabulek za nešťastný a v důsledku prokorupční krok. Úředníci budou více závislí na svém šéfovi - a bude pro ně těžší jednat podle svého svědomí.
Je to pár dní, co jsem vyslechl rozhovor dvou žen v našem křesťanském sboru. Bavily se o jedné úřednici, která patnáct let obětavě pracuje - a je to o ní obecně známo. Ví se, že dělá víc, než musí. Nicméně právě ji platově "přeskočila" nová slečna, která je v práci půl roku a v podstatě se ještě zaučuje. Zrušení tarifních tabulek to umožňuje.
Hádejte, co si myslí spolupracovnice těchto dvou žen? Tipněte si, zda si po zrušení tarifních tabulek váží své práce víc nebo méně? A komu budou chtít více sloužit - občanům, nebo šéfovi?
Argumentem pro zrušení tarifních tabulek bylo, že vedoucí bude moci "lépe odměnit" ty, kdo dobře pracují. Máme skutečně jistotu, že šéf odmění pracovníka, který se vzepře zbohatlíkovi, jenž staví svůj dům načerno? Odměňuje se u nás poctivost?
Libor Michálek by mohl vyprávět. A nejen on.
Nadějí tohoto státu jsou lidé, kteří dávají poctivosti přednost před bohatstvím. Ano, vím, jsou vzácní. O to víc bychom je měli vyhledávat a chválit.
A především následovat.
Stránky autora: Dan.Drapal.org
Autor je redaktor Konzervativních listů