SPOLEČNOST: Prohraná Saázka
Sazku čeká dlouhé období sporů s věřiteli a vysoká šance, že se někdo, nejspíše Penta, pokusí o nepřátelské převzetí firmy. Sportovní svazy neuvidí ze své firmy ani korunu a budou se na svou činnost velmi hlasitě domáhat podpory z kapes daňových poplatníků.
Sazka je fabrikou na peníze. Dominantní podíl na trhu hazardních her jí už roky generuje vysoké zisky – a přesto má nyní potíže se splácením dluhů a není vůbec vyloučeno, že někdo z věřitelů podá k soudu insolvenční návrh.
Co se stalo s tak výnosnou firmou? Panuje všeobecné přesvědčení, že ji položila velikášská investice do hokejové haly ve Vysočanech. Ale to je pravda jenom zčásti. Je nesporné, že Sazka Arena nemusela stát deset miliard korun, ale šla pořídit podstatně levnější varianta. Vzniklý dluh Sazku zatěžuje dost neúměrně. S úroky má Sazka do doby splatnosti dluhopisů zaplatit dohromady 23 miliard korun.
Rozchod, který bude bolet
Jedenáct už zaplatila, takže to s tou ekonomickou výkonností našeho sázkařského giganta není tak špatné. A věřitelé by mohli projevovat větší pochopení, než projevují. Jenže i byznys je z velké části nejen hrou čísel, ale i lidských příběhů. Na vývoj situace kolem Sazky měla zásadní vliv roztržka managementu Aleše Hušáka s vedením společnosti Penta, která Sazce pomáhala před lety s vydáním dluhopisů na halu a s celkovým financováním společnosti. Dřívější přátelé se rozešli hodně ve zlém a každá strana má svou interpretaci tehdejších událostí. Podstatné je, že začal otevřený boj. Finanční dravci z Penty navíc koupili sázkovou kancelář Fortuna a stali se přímým konkurentem Sazky, což samozřejmě k urovnání vztahů rozhodně neprospělo.
A když finanční krize znejistila věřitele zadlužené Sazky a ti začali vypovídat nejprve menší, ale pak stále větší úvěrové smlouvy, bylo na malér zaděláno. Sazka totiž nevytvářela dostatečné rezervy hotovosti, protože její vlastníci, tedy sportovní svazy, z ní ždímaly, co se dalo. Na sport je peněz pořád málo. Management Sazky, který na svých místech sedí z vůle sportovních svazů, byl celkem pochopitelně dost povolný. Své sehrála i skutečnost, že po dokončení haly zrušili poslanci daňové výhody, které Sazka měla a s nimiž při zadlužování se ve svém finančním modelu počítala. Výjimka na DPH byla sice z ekonomického hlediska silně nespravedlivá, ale byla to vlastně jediná podpora, jakou stát poskytl na sportovní halu budovanou promistrovství světa v hokeji, kdy Sazka, objektivně vzato, uchránila Českou republiku odmezinárodní ostudy z toho, že není schopna uspořádat významnější sportovní podnik.
Je už pozdě?
Asi by bylo dobře, kdyby si vlastníci nechali udělat mimořádný audit a zjistili kořeny všech současných potíží s hotovostí, ale mohli by také skončit sami u sebe a svých finančních potřeb. Byli to sportovní funkcionáři, kdo kývl Aleši Hušákovi jak na stavbu hodně drahé haly, tak na model jejího financování. Museli přitom vědět, že to bude mít dopad na peníze, které mohou ze Sazky dostat. Jsou tedy logicky tím prvním, kdo by měl současné potíže své vlastní firmy řešit.
Přesto nápad, že se za splatné úvěry zaručí majetkem ČSTV, asi není nejlepší. Insolvenční řízení hrozí především od bank, které nedrží dluhopisy zajištěné nemovitým majetkem Sazky, ale pouhými směnkami dlužníka. Pokud by banky dostaly pod zástavu hodnotné nemovitosti, jejich chuť poslat Sazku ke dnu by se podstatně zvýšila.
Akcionáři Sazky už asi zmeškali čas, kdy měli management přimět k zásadní restrukturalizaci firmy, k prodeji všeho zbytného majetku a co nejrychlejšímu snížení dluhu. Byli příliš ve vleku silné osobnosti Aleše Hušáka, který si naprostou většinu jich dokázal omotat kolem prstu a přesvědčit je, že se bez něho neobejdou. Nakonec je skutečností, že když převzal před lety Sazku Hušák, dokázal během velmi krátké doby její výnosy zdvojnásobit – a sportovní svazy možná věřily, že to tak půjde i dál. Dnes už sportovcům v jejich akcionářské roli mnoho možností nezbývá.
Sazku čeká dlouhé období sporů s věřiteli a vysoká šance, že se někdo, nejspíše Penta, pokusí o nepřátelské převzetí firmy. Svazy neuvidí ze své firmy ani korunu a budou se na svou činnost velmi hlasitě domáhat podpory z kapes daňových poplatníků. Budou se také objevovat nejrůznější skandální informace a bude poškozováno to nejdůležitější, tedy obchod sázkové společnosti. Pokud by hráči hazardu začali významněji přecházet ke konkurenci, bude to mít pro firmu velmi nepříznivé důsledky a bankrot by se mohl začít rychle přibližovat.
Najít menší zlo
Zabránit takovému vývoji je obtížné. Lze samozřejmě pro Sazku hledat strategického partnera, který dodá hotovost a převezme dluhy, jejichž splatnost dokáže rozložit do delšího období a sníží absurdně vysoké úroky. Zájemců mezi evropskými sázkařskými firmami by bylo jistě dostatek. Bylo by však hodně nešťastným řešením, pokud by se podstatná část výnosů z hazardních her českých občanů, dosud sloužících českému sportu, ocitla v rukou zahraničních investorů.
MfD, 20.12.2010
Autor je šéfredaktor týdeníku Euro