Návrh zákona o registrovaném partnerství byl oběma komorami parlamentu schválen teprve po několika předchozích neúspěšných pokusech. Dlouhé čekání na něj provázené dílčími pokusy o vhodnou formulaci základních principů i vhodného znění konkrétních ustanovení zákona sice na jednu stranu dokládají těžkosti, se kterými se tvoří shoda na něčem novém, kde navíc neleží bezprostřední finanční zájmy hlasujících, svědčí ale zároveň o potřebnosti tuto normu zavést, stejně jako i o obecné míře shody, které se podařilo dosáhnout.

Lidská norma

Skutečnost, že nedošlo k rozdílnému hlasování v Poslanecké sněmovně a Senátu, vypovídá hodně také o tom, že se nejedná o normu, kterou by bylo možné nálepkovat jako levicovou nebo pravicovou. Je to norma, jejíž motivace je v prvé řadě obecně lidská. Proti jejímu přijetí byla směrem k zákonodárcům organizována masivní nátlaková kampaň Hnutím pro život, ve které na svém uzavřeném internetovém serveru zřídilo distribuční službu zasypávající členy parlamentu maily od jednotlivých členů.

Taktika odkoukaná z amerických kampaní výsledek rozhodování zákonodárců neovlivnila. Poskytla sociologickou sondu ukazující, že "rodinou" se zaštiťující ultrakonzervativní skupiny mají své místo i v Česku. Polehčující okolností samozřejmě je, že se zatím nedomáhají zákazu bokových kalhot v kombinaci s tričky končícími nad pupíkem, jak to jejich američtí kolegové vůči svým legislativcům v jižních státech dělají.

Formálněprávní výhrady k registrovanému partnerství, které vycházejí z "posvěcenosti" manželství a vazby na výchovu dětí jsou problematické. Jedním důvodem je, že se vstupem do manželství neuzavírají manželé se státem smlouvu o povinné produkci dětí, kterou by poté stát kontroloval. Partnerský vztah plní řadu funkcí, které člověk obecně potřebuje, již proto kodifikace variantní normy pro osoby stejného pohlaví je zcela namístě. Dalším důvodem je samozřejmě i to, že právě nenaplnění řady formálních znaků manželství bylo výchozím předpokladem přijetí návrhu sněmovnou a výhrady v tomto směru proti této normě jsou tak především malicherné.

Vstřícný krok je namístě

Návrh zákona je kompromisem, který je v přiměřeně liberálním pojetí vymezení práv ve společnosti rozumný a z hlediska vývoje zcela jistě nevyhnutelný - bigotní odpor nemohl s ohledem na vývoj v jiných zemích přežít ani u nás.

Je zbytečné neučinit vstřícný krok, který většinovou společnost nic podstatného nestojí, ale pro osoby, kterých se týká, může být ulehčením. Zákon je kompromisem, který nemůže erodovat rodinu, ani vytvářet institut, který by jí byl konkurenční.

Z tohoto hlediska by neměl být na překážku ani konzervativně založeným lidem, kteří jsou ochotni tolerovat kolem sebe jinakost. Z hlediska veřejně prezentovaných postojů k legitimitě politického rozhodování je překvapivý negativní postoj, který k návrhu zákona artikuluje prezident.

Ten je znám přezíravým postojem k nevládním organizacím nebo skupinám mimo volené instituce. Přesto se v médiích odvolává na negativní e- maily, které obdržel. Ty jsou ale z podstatné části projevem mobilizace úzké konzervativně založené nátlakové skupiny, nikoli reprezentativním ohlasem mínění veřejnosti.

Prezidentovi se dostává na stůl norma, na které se většinově usnesly obě komory parlamentu, které svým mandátem nepochybně vůli lidu v této zemi reprezentují. Při zjevné neexistenci ústavních problémů s jejím obsahem i evidentním splněním nároků na korektní právní normu by neměl tento zákon nepodepsat. Překonání rozporu mezi obecnými principy a osobními předsudky ve prospěch toho prvého by prezidentovi mohlo sloužit ke cti.

psáno pro Rovnost

(autor je senátorem a lídrem Brno 2006)