Zn: Za 500 Kč

Zrádný venkov a hory plné ozbrojených islamistických bojovníků byly jen před pár lety dlouhou dobu jeho novým pracovištěm i domovem. Jako specialista na vyhledávání výbušnin zachraňoval životy nejen svých spolubojovníků, ale i obyčejných venkovanů. V té době o jeho zásluhách vědělo jen pár nejbližších, jejichž přežití však často záleželo na jeho schopnostech. Svět se o jeho zásluhách a skutcích dozvěděl až později, kdy ho ocenil tehdejší ministr obrany Vlastimil Picek. Na plaketě, kterou od něj dostal, je nepřehlédnutelný nápis „Za hrdinství“.

Známým hrdinou se však stal o něco dříve a vlastně spíše náhodou. Na konci září 2012 během oběda čekal před jídelnou, když na základnu v afghánské provincii Lógar dopadlo několik raket. Jedna z nich explodovala v jeho těsné blízkosti a velmi těžce ho zranila. Po prvotním ošetření zajištěném Američany ho zdravotnický vrtulník Black Hawk převezl na tehdy druhou největší americkou základnu v afghánském Baghramu. Tam mimo jiné dostal speciální deku, kterou získávají američtí váleční veteráni a kterým zajišťuje nejvyšší úctu.

Protože však bylo nutné důkladnější ošetření, putoval devět hodin spolu s dalšími čtyřiceti těžce zraněnými vojáky na americkou základnu Ramstein v Německu. Po několika operacích se jeho stav zlepšil natolik, že mohl po třech týdnech odletět vládním Turboletem L-410 do Prahy. Zde se mu dostalo výše uvedeného ocenění a zasloužené mediální slávy.

Člověk by čekal, že takový hrdina se bude těšit úctě nejen během svého života, ale ještě dlouho po své smrti. Většinou to tak bývá, ale v tomhle případě je všechno jinak. Oceňovaným hrdinou a válečným veteránem totiž není člověk, ale německý ovčák Athos. Co na tom, že je statečnější než drtivá většina lidí.

Armáda si s ním nevěděla rady a rozhodla se ho zbavit jako nechtěného kusu nábytku. Před několika dny vojáci Athose nabídli prostřednictvím internetového inzerátu k prodeji. Zachráněné životy a prokázané hrdinství česká armáda ocenila na směšných 500 korun.

V USA, kde si vojenských psů nesmírně váží natolik, že jim udělují i vojenské hodnosti, by měl do smrti jako válečný veterán zajištěnou nadstandardní péči. V České republice skončil jako nechtěné zboží.

Jde ale jen o obraz celé české společnosti, která zvířata včetně domácích mazlíčků často považuje za nějaké věci na úrovni módních doplňků a stejně tak se k nim i chová. Ještě závažnější je to u případů brutálního týrání zvířat, kterými nás média pravidelně zásobují. Nezdá se, že by jich ubývalo, spíš naopak.

Český postoj ke zvířatům obnaží také blížící se vánoční svátky. Spousta lidí, hlavně děti, i přes opakovaná varování odborníků dostane pod stromeček živý dáreček. Ten sice v první chvíli většinu potěší a obdarovaného většinou rozveselí, ale dobrá nálada poměrně rychle přejde. Jakmile přijdou první „problémy“ typu pravidelné ranní venčení, úklid pomočeného koberce či například výměna podestýlky, spousta lidí ztratí o zvíře zájem. „Originální“ vánoční dárky tak končí v lepším případě v útulcích, v tom horším uvázané v lese či vyhozené v popelnicích. Vždyť jde „jen“ o nevhodný a okoukaný dárek.

Do nedávna horší postavení zvířat podporovala také česká legislativa, jejíž paragrafy mluvily stejně. Zvíře je věc a basta! Aspoň tohle se už naštěstí podařilo změnit.

Nutná je ale celková změna vnímání zvířat ve společnosti tak, aby se stala rovnoprávnými partnery lidí. Říká se, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi. Něco na tom určitě bude.

Navíc s národem, který si neváží svých hrdinů, není něco v pořádku. A je jedno, zda jde o hrdiny lidské nebo zvířecí.

Autor je generální ředitel a předseda představenstva Ekospol a.s.