10. března 2015 mezinárodní kampaň “Vlajka pro Tibet” připomene 56. výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci. Při jeho mimořádně brutálním potlačení tehdy čínská komunistická armáda vyvraždila více než devět set tisíc civilistů. Tibetština je dnes potlačována ve veřejném životě i ve školství, a více než padesát let nuceného přesidlování má za následek i to, že většinu obyvatel dnešního Tibetu tvoří čínští přistěhovalci.

V českém prostředí se tibetská vlajka stala záminkou ke značně neinformovaným výkřikům politiků. Prezident Zeman dal jasně najevo svůj názor, že teprve násilná čínská okupace, která vyvraždila nebo vyhnala skoro čtvrtinu obyvatelstva, otevřela Tibetu šanci na modernizaci a konec tmářství. Liberecký primátor Tibor Batthyány (ANO) zase zaperlil, když si postěžoval, že když by letos na radnici vyvěsil, jako v Liberci už tradičně, tibetskou vlajku, může po něm za týden někdo chtít vyvěsit vlajku Islámského státu…..

Pro lepší orientaci našich politiků si proto dovoluji předložit malé informační minimum.

Tibetská vlajka je totiž překvapivě velmi moderní. Je také zřejmě bezkonkurenčně nejduchovnějším a nejhumanističtějším symbolem národa a státu na světě. Je stará zhruba jako vlajka Československa, ale po roce 1959 je její používání na území ČLR zakázáno. Je symbolické, že tento zákaz se nevztahuje na Hongkong.

Uprostřed vlajky je bílá zasněžená hora pod tmavě modrým nebem symbolizující Tibet. Na jejím vrcholku září žluté slunce, symbolizující radost ze svobody, blahobyt a duchovní a materiální štěstí všech živých bytostí v Tibetu. Za sluncem je šest červených pásů zastupujících původních šest kmenů, které jsou považovány za předky Tibeťanů. Kombinace těchto pásů s barvou oblohy symbolizuje nepřetržitou ochranu duchovních nauk a světského života. Před horou stojí dva sněžní lvi s plápolající hřívou. Ti představují sjednocení duchovního a světského života. Ve zdvižených tlapách drží tříbarevný drahokam, který představuje Buddhu, vnitřní zákon bytí „dharmu“ a povinnost života v komunitě „sanghu“. U nohou lvů leží dvoubarevný drahokam, který symbolizuje správné etické chování založené na deseti buddhistických ctnostech a šestnácti způsobech lidského chování. Vlajka je ze tří stran žlutě lemována, protože právě zlato je barvou Buddhova učení. Strana bez lemu vyjadřuje otevřenost Tibetu vůči jakémukoliv nenásilnému nebuddhistickému učení. (Upraveno podle Wikipedie)

Vlajka Čínské lidové republiky obsahuje sice tradiční čínské barvy žlutou a rudou, ale to je tak pro historické souvislosti a duchovní vyznění všechno. Na konci občanské války ji v roce 1949 osobně schválil Mao-ce-tung. Výslovnou a citovanou inspirací se stala vlajka stalinistického Sovětského svazu. Vlajka je rudá (červená), v jejím horním rohu je velká žlutá pěticípá hvězda, kterou obklopují čtyři menší žluté hvězdy, pootočené vždy tak, aby jeden jejich cíp směřoval do středu velké hvězdy. Podle oficiální interpretace představuje velká hvězda společný program a jednotu lidu vedeného komunistickou stranou, malé hvězdy reprezentují dělníky, rolníky, drobnou buržoazii a vlastenecký kapitalismus, tedy všechny čtyři sociální skupiny, které se účastní společného programu socialistické výstavby. (Upraveno podle Wikipedie)

Pokud v tomto ohledu poněkud slepá čínská politika nepřipouští ani tu možnost, že by ty dvě vlajky mohly vlát v Tibetu i po celém světě společně, nutí celý svět i každého z nás, abychom si vybrali. Státy prý žijí a zanikají s ideály, na kterých vznikly. Vybírám tedy dva horské lvy s plápolajícími hřívami. Symbol sjednocení duchovního a světského života mi totiž až příliš připomíná, bohužel nenaplněný, československý sen disidenta Václava Havla o „životě v pravdě“. A při vší úctě k čínským ekonomickým reformám mně komunistická symbolika příliš připomíná miliony mrtvých a ponížení okupace i mojí vlasti.