Moje babička, když ještě žila, vždycky říkávala: "Kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe." Sama nelhala, pracovala od svých čtrnácti let až téměř do samotného konce. Vychovala tři děti a jedenáct vnoučat. Jedním z nich jsem já. A teď, v mých šestatřiceti letech, zjišťuji, že lhaní je normálním prostředkem k přesvědčování lidí. A jak to tak vypadá, "do pekla" možná půjdu já. Ne proto, že bych špatně pracovala, nebyla vstřícná ke svým pacientům nebo měla neochotné zaměstnance. Ne, to ne. Pacienti k nám chodí a já si toho vážím. Prostě jen "někdo nahoře" učinil špatné rozhodnutí, od svého stolu, v luxusním obleku a bez přemýšlení. Myslela jsem, že tyhle doby už máme za sebou. Bohužel ne...

Lékárníci na podzim protestovali proti opožděnému vydání vyhlášky o úhradách. Věděli, že na ni zase zbytečně doplatí pacienti. Věděli, že i oni budou mít ztráty, a věděli, že je velmi jednoduché se tomu vyhnout. Stačilo posunout termín o jeden měsíc a lékárny i výrobci by se stačili připravit a občané mohli být ušetřeni zmatků. Česká lékárnická komora poukazuje delší dobu na to, že v lékárnách už lidé doplácí dost a že je neúnosné jejich zátěž ještě zvětšovat. Patrně proto byli lékárníci "potrestáni".

Ministr zdravotnictví David Rath snížil obchodní přirážku společnou pro lékárny a distributory o 3%. Mluvil při tom o vysokých ziscích lékárníků a šetření peněz z rozpočtu zdravotního pojištění. Na podporu svých tvrzení uváděl zcela chybný argument, že lékárna má 32 Kč ze 100 Kč, nyní 29 ze 100. To je nesmysl! Zákony České republiky upravují tvorbu cen léků zcela odlišně od ostatních výrobků. Stanovená procenta se připočítávají k ceně výrobce, tzn. výrobní ceně léku. Potom se teprve připočte DPH a tak vznikne koncová cena - tedy cena pro pacienta.

Uvedu příklad:
- výrobní cena je 100 Kč.
- Připočte se 29 Kč přirážka a pak 6,45 Kč (= 5% DPH ze 129 Kč).
- Celková a konečná cena tohoto léku je tedy 135,45 Kč.
- Z této sumy je 100 Kč pro výrobní firmu (asi 75%), 6,45 Kč odvede lékárna státu (asi 4,5%) a 29 Kč si rozdělí distribuce léčiv a lékárna (asi 21%).
- Na lékárnu zbude nakonec 17%.

Ona "pouhá 3%", jak o nich ministr Rath s oblibou hovoří, tak znamenají pro lékárnu 10 - 12% snížení hrubého zisku, což je pro mnoho z nich buď neúnosné, nebo na samé hranici rentability.

Pro naše pacienty to pak znamená mírné snížení cen. U léků za deseti až stokoruny jsou to haléře až koruny. U léků za tisíce to jsou desítky korun. Protože ale platí od 1. ledna nová vyhláška o úhradách léků, která velmi výrazně zvýšila doplatky, naši klienti zaznamenali u léčiv na recepty "zdražení". Paradoxně jsou tedy "o chlup" levnější bylinné čaje, vitamíny a přípravky na nachlazení, které nikdy pojišťovny neplatily a lékaři je nepředepisují.

Nikdy jsem neslyšela jediný logický argument pro toto opatření. V médiích se opakují tato některá tvrzení:

- Lékárníci mají nadstandardní zisky. (!) Je to hloupost. Majitelé lékáren nemají víc než majitelé jiných zdravotnických zařízení ani dalších podniků. Průměrné platy lékárníků jsou nižší než např. lékařů a již několik let téměř nerostou.
- Lékáren je mnoho. (!) Další účelový argument. Mnoho let volají lékárníci po regulačních opatřeních, ale nikdy je ani poslanci, ani vláda ani Ministerstvo zdravotnictví neposlouchali. Lékárnu u nás může mít kdo chce, kde chce a kolik chce. Ani teď, když Rath tvrdí, že jich je moc, nechce jejich vznik regulovat! Změna marže nemůže zamezit vzniku nových, zvláště ve velkých městech a obchodních centrech, ale zničí řadu těch malých. Srovnávání s Rakouskem je stejně směšné jako kdybychom porovnávali počet posádek vodní záchranné služby s Chorvatskem.
- Léky jsou u nás dražší než jinde v Evropě. (!) To už je zcela scestné. Každý, kdo měl tu smůlu a musel si koupit, třeba na dovolené, medikamenty v jiných státech Evropské unie, ví, že u nás jsou výrazně levnější. Proč by asi všichni naši sousedé jezdili kupovat léky k nám?
- Marže už snížena byla a počet lékáren roste, to znamená, že nezkrachují a jen straší. (!) Ano, dřívější snížení vzali na svá bedra velkodistributoři, ale nyní si to už nemohou dovolit. Navíc je nelogické vztahovat nárůst sítě lékáren k tomu, že je to "zlatý důl". Vždyť je to stejné jako v jiných oborech. Máme víc ordinací, víc ultrazvuků, víc CT a dalších a dalších zařízení. To je pokrok a je to normální. Nebudu snad nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy jsem s maminkou stála v lékárně frontu taky 20 minut a když vypil bráška víc Sunaru a došly lístky, měl smůlu...
- Šetřit musí všichni. (!) Ano, s tím lze souhlasit. Proč ale dostali přidáno státní zaměstnanci? Proč dostanou přidáno lékaři v nemocnicích? Proč dostali ve státních nemocničních lékárnách příkaz vybírat nižší doplatky, když nemocnice nemají mnohdy ani na provoz a jejich finanční deficit platíme všichni ze svých daní? Proč zůstává výdělek firem vyrábějících léky stále stejný nebo i vyšší a ti, co je předepisují, vydávají a užívají na to doplácí?

Lékárníci se ozvali a dostali "přes prsty". Teď nám, lékárníkům, vyhrožují dalším snížením marže a dokonce možností výdeje léků u lékařů, tedy v podstatě likvidací oboru. Kdo bude další? Už teď mají potíže praktici - nemohou psát dostatek léků. Přijdou teď na řadu stomatologové, malé nemocnice nebo laboratoře? Kdo ví... Jediné, co vím bezpečně, je to, kdo na to doplatí. A budeme to my všichni, neboť jsme, do jednoho, současní nebo budoucí pacienti.