Jiří Paroubek to vystihl přesně. Zrušení projektu amerického radaru v Brdech je skutečně vítězstvím českého lidu. Je-li proti radaru sedmdesát procent populace, nemá smysl si tu něco zastírat. V tom se s Paroubkem shodneme. Lišíme se jen v „detailu“: zatímco on tomu tleská, my se spíše obáváme dalších vítězství takto smýšlejícího lidu. Jak správně tušíte, nejde tu jen o radar, ale o obecnější věc, o projev vůle k vlastní obraně.

Ten problém byl u nás od počátku zakryt houštím úvah o schopnostech íránských raket. To jsou důležité otázky, prioritní pro Radu bezpečnosti OSN, Washington či vojenské plánovače NATO. Ale máme-li si nalít čistého vína, pro nás to prioritou není.

Z hlediska Prahy je vlastně fuk, jestli íránské rakety dostřelí „jen“ na bulharské hranice, nebo až do Maďarska. Pro nás je mnohem důležitější symbolický význam amerického radaru. Kdybychom se pro jeho stavbu rozhodli, kdybychom ji ratifikovali, tato země by po sedmdesáti letech projevila jasnou vůli ke své obraně – i v době, kdy už nemá povinnou vojenskou službu a ruší tankové vojsko.

Naposledy jsme projevili vůli k obraně v roce 1938. Stálo to (tehdejší!) miliardy a dodnes narážíme na pevnůstky z té doby. V září 1938 byly plné vojáků a bojeschopné – stejně jako celá společnost. Dovedete si představit dnešní společnost bojeschopnou, mladé muže ochotné vlézt s kulometem do betonových pevnůstek? To je hlavní problém. Je-li dnes sedmdesát procent populace proti systému protiraketové obrany, proti tomu, aby jeho prvky stály na českém území, proti tomu, abychom se spojenci sdíleli rizika, nenadávejme jen na zrádného spojence.

Po Mnichovu bylo zklamání pochopitelné. Dosavadní spojenci – Francie a Británie – nás prodali za iluzi míru, de facto nám znemožnili účinně se bránit, bojovat. Co nám ale znemožnila Obamova kapitulace, Obamova iluze míru? Znemožnila nám bojovat? Navodila společnosti dychtící po protiraketovém systému a plné vůle po vlastní obraně, pocit zmaru, zrady a deprese? Ani náhodou. To by se už půl roku musel svíjet v depresích celý Topolánkův tým. A především je teď oněch sedmdesát procent odpůrců radaru přece spokojeno.

Tak proč recyklujeme Mnichov? Proč komentátor nejčtenějšího listu připomíná „zrady zvon“ a „Obamovo mnichovanství“? Takové rozpoložení by mělo logiku u Poláků. Ti přece vždy bojovali a vůli k obraně projevují. I v Polsku je sice většina proti antiraketám, ale je to většina jen těsná. Tam už by se dalo mluvit o zradě. Též proto, že Obama se pohybuje v evropské historické symbolice jako slon v porcelánu. Podrazil Poláky 17. září, právě na sedmdesáté výročí největšího podrazu, jaký zažili, když jim po nacistické invazi vpadli do zad Sověti.

V Česku dokládá oživování pocitů Mnichova především jednu věc – to, že jsme si za sedmdesát let až příliš zvykli na pohodlnou pozici, kdy se zříkáme vlastní odpovědnosti: za nás přece rozhodují a za všechno můžou jen ti druzí.

Ano, porážka radaru je vítězstvím českého lidu. Máme-li se tedy něčeho obávat, tak ne Íránu, ale nabubřelého Paroubka, který nám s radostí sděluje, že český lid porazil vůli národa k obraně. Jistě, ani radar nebyl plnohodnotným projevem takové vůle, ale víte snad o nějakém lepším?

Topolánkovi můžeme vyčítat leccos, i to, že rezignoval na postup „Lisabon za radar“, který mu uložil kongres ODS. Státník, který nedokázal radar ani protlačit do parlamentu, teď těžko může Obamovi vyčítat zradu. Nicméně Topolánkova vláda přinejmenším budila dojem, že když už nemá vůli k obraně lid, mají ji alespoň elity. A teď?

Obama nevůli českého lidu k obraně honoruje. Elity mířící k vládě (rozuměj ČSSD a KSČM) tomu tleskají. A ti, kteří nám připomínají polské odhodlání a Obamovi význam historické symboliky (rozuměj Václav Havel a signatáři dopisu americkému prezidentovi), jsou považováni za nějaké zamrzlé trouby z jakéhosi skanzenu.

Jen tak dál. Pěkná vítězství lidu už jsme zažili – počínaje Kutnohorským dekretem, který z pražské univerzity vypudil mezinárodní intelektuální elitu, až po 25. únor 1948. Paroubek nás připravuje na to, že další triumfy lidu si ještě užijeme.

LN, 21.9.2009