Jsme na tom velice špatně se znalostí hlavního světového jazyka. Kdy už si to konečně přiznáme a nebudeme hledat prvoplánové „řešení“ ve formě státních maturit či zvýšení platů učitelů, nýbrž se zamyslíme nad tím, co lze změnit hned zítra?

Přiznejme si to. Většina z nás, Čechů, nemá dobrou znalost angličtiny. Systematicky se jí příliš nevěnujeme, v důsledku čehož se bojíme mluvit, abychom nedělali chyby, a tak radši nemluvíme, když opravdu nemusíme.

Kvalitní angličtina je výsadou několika tisíců jedinců (Zkusili jste se někdy podívat na statistiku British Council ohledně cambridgských certifikátů v ne-anglicky mluvících zemích Evropy versus ČR?), většině populace zůstává zapovězena. Zůstáváme u Hello, Good Morning a elementárních obratů. Bylo by jistě zajímavé požádat ČSÚ o komplexní statistiku, kolik lidí se v Česku dostane nad úroveň B2 – tedy řekněme plynulé řeči na většinu standardních témat.

Strukturální změny formálního systému vzdělávání jsou jistě opodstatněné a tereziánský styl neinteraktivnosti jistě není cestou na Západ, nýbrž na Východ. Cílem této polemiky však není kritizovat současnou podobu státních maturit, ani až trapně nízké platy učitelů – tedy těch, kteří vychovávají naši budoucnost. Ptám se – co lze změnit nyní, zítra, pozítří?

Jedno přirovnání za všechny. Jak dobře anglicky mluví holandská populace? Ano, konsenzuálně se shodneme, že lépe než ta česká. Kromě mnoha dalších příčin, které si v naší kotlině nedokážeme zajistit ze dne na den, existuje jeden fakt, který pro nás může být zajímavý.

Naprostá většina filmů a seriálů je v holandském televizním vysílání uváděna v originálním znění s holandskými titulky. Terminátor se tedy nevrátí, ale skutečně come backuje. Většina holandských vysokoškoláků běžně čte odbornou literaturu v anglickém jazyce. Holandsko je počtem obyvatel velikostí zhruba srovnatelné s Českou republikou.

Hodnocení o ústupu národních tradic nechávám na komentátorech – nejsem sice příznivcem bezhlavého přejímání anglických slov do češtiny, ale pevně věřím, že bez globálního jazyka nemůžeme světu něco nabídnout. Globalizace tu je a bude, ekonomická krize ji však jen o trochu zpomalí. Konkurenceschopnost v mezinárodním (byť třeba jen evropském) prostředí je esenciálním faktorem k tomu, aby český národ přetrval ve své stávající „národní“ podobě.

Přiznejme si to. Svět nemluví česky. Svět nikdy nebude mluvit česky. Čeština je jazykem, kterým se mezi sebou budou domlouvat příslušníci desetimilionové menšiny mezi sedmi miliardami lidských bytostí. Tak jej braňme před degradací a zánikem, ale dívejme se ven – ne dovnitř. Nebo nám svět zase uteče. Jako našim rodičům a prarodičům.

Převzato z JakubJanda.blog.idnes.cz se souhlasem autora