SPOLEČNOST: Proč nemají naši důchodci na léky
Měl bych být vlastně rád, protože média jsou placena za nervy drásající senzační zprávy o něčem výjimečném a nikoli za informace o tom, že tramvaje jezdí podle jízdního řádu. Víc se platí za zprávu, že člověk pokouše psa a ne že pes pokousal člověka.
Těmto našim spoluobčanům nepomůže zdánlivě tak sociálně procítěný návrh ministra zdravotnictví, aby se za léky platilo podle toho, jak kdo má plnou peněženku. Naopak. Potrestá to jen ty důchodce, kteří ještě na léky mají, protože zpravidla ještě pracují, a mají tedy vyšší příjem. Podle návrhu ministerstva zdravotnictví by jim pojišťovna vrátila to, co za rok na doplatcích překročilo částku 5000 Kč, a nikoli částku 2500 jako dosud. Byli by tedy na tom stejně jako lidé mladší. Ti chudší staří lidé budou na tom jako teď - a nadále by odcházeli z lékáren s pláčem.
Bude-li návrh ministra zdravotnictví schválen, potvrdí se skeptický názor, že stát, jehož dominantní prioritou je pomáhat chudým, dopadne jako Jánošík nebo jiní slavní zbojníci. Bohatým brali a chudým chtěli dávat. Oloupit bohaté se dařilo, ale ti chudí z toho nic neměli – nikdy v dějinách. Lidstvo bohatne jinou metodou než okrádáním pracovitých snaživců. Je-li spravedlivá společnost taková, kde všichni mají stejně, protože přece všichni mají stejný žaludek, pak nám ukázali „tu správnou“ cestu naši komunisti po Vítězném únoru. Všichni jsme byli více méně stejně ožebračeni. Zůstala nám tak asi jedna padesátina z toho, co jsme měli před měnovou reformou. Snad s výjimkou těch, kteří posléze měli tuzexové bony.
Jak budou zdravotní pojišťovny vědět, kdo ze starých lidí je bohatý a kdo ne? Kdyby měřítkem byla výše důchodu přiznaného Českou správou důchodového zabezpečení, jsou staří lidé až na výjimky chudí všichni. Počítá snad ministr zdravotnictví s povinným majetkovým přiznáním? Naši poslanci vědí nejlépe, jakými machinacemi se to dá zkreslit. Nebo se má do výše důchodu započítávat např. to, co vyplácí našim obětem koncentračních táborů nebo jejich potomkům z Fondu budoucnosti Německo?
Vím. Ke stanovení míry bohatství by stačilo daňové přiznání. Ze svých příjmů odevzdáváme podle zákona 13 % na zdravotní pojištění. Čím víc vyděláš, tím víc zaplatíš za zdravotní pojištění. Z toho se hradí léky na předpis. Všude na světě roste cena léků rychleji než ekonomika a příjmy občanů. Proto musíme na léky připlácet ze svého, máme-li se léčit podle současných vědeckých poznatků. Proč má být pro staré lidi zaváděna nová regulace zohledňující jejich příjmy, ze kterých už zaplatili „bohatí“ staří lidé víc než „chudí“ staří lidé?
Část doplatků za léky na předpis pojišťovny vrací starým lidem nikoli proto, že jsou chudí. Pojišťovna platí za léky výrobcům cenu, která je výsledkem složitého vyjednávání. Výrobce se brání snížit u nás cenu na úroveň, která by byla nižší než jinde v Evropě. Kdyby totiž byla o mnoho nižší, jezdili by si Evropané kupovat léky k nám a léky za dumpingové ceny by se od nás pašovaly do zahraničí. Složitě a obtížně vyjednaná cena léků předepsaných na jednom receptu činila v roce 2007 v průměru 200 Kč, šlo-li o recept pro mladého člověka, a 600 Kč, šlo-li o seniora. Tak velký rozdíl je sotva možné napravit tím, že by se zvýšily doplatky na léky určené mladým a snížily na léky určené pro nemoci přicházející s vyšším věkem.
Problém je jinde. Pravděpodobně víc než v doplatcích na léky předepsané lékařem utratí staří lidé za léky vydávané (čti prodávané) bez receptu. Zkuste někdy pozorovat dění v lékárně. Týž člověk, který vyjednával s pracovníkem lékárny, aby dostal účinnou látku předepsaného léku v obchodním produktu s nejnižším doplatkem, a smlouval o desetikorunu, přejde vzápětí k okénku, kde se prodávají léky bez předpisu, a zaplatí tam klidně několik stovek. Vybral si sám z jídelního lístku lékárny - jako v restauraci a tam se přece za jídlo platí. Řada čekajících před tárou s léky na předpis jsou zpravidla stejně dlouhé, ne-li kratší než řada čekajících před pultem s volně prodejnými léky.
Staří lidé mají o své zdraví více starostí než mladí. Změnit životosprávu, kterou vedli 40 až 50 let je těžší než změnit potravové a pohybové návyky mladého člověka, který chce zhubnout – a všichni víme, jak i to je těžké. Přesvědčujte starého člověka, aby více chodil, když má artrózu nebo má v nepořádku páteř a bolí ho každý krok. Už proto jsou také staří lidé více nemocní.
Starost o zdraví a vědomí – a většinou i ne zcela uvědomovaný pocit viny - , že se neřídí soudobými doporučeními, jak má vypadat zdravý životní styl, vede staré lidi k tomu, že si „zdraví kupují“ placením spousty vitamínů, minerálů a jiných působivě zabalených „život prodlužujících a zkvalitňujících “ přípravků, jejichž účinnost nikdo vědecky neprokázal. Jak mají vydržet bombardování neuvěřitelnými reklamami v televizi o tom (dále uvedené příklady jsem si vymyslel, abych se vyhnul žalobám), že o té či oné zubní pastě někdo prokázal, že je o 37,8 % lepší než ty ostatní; co si musí kupovat, aby ve stáří neoslepli; o tom, který jogurt lépe než ostatní reguluje trávení a které obiloviny podporují imunitu. Totéž platí o biopotravinách, které kupují v supermarketech především staří lidé. Vyhýbají se přitom geneticky vyšlechtěným potravinám, o kterých bylo prokázáno, že nejsou zdraví škodlivé.
Čísla mám z USA, kde potraviny, které jsou podle reklamy zdraví prospěšné, vynesly výrobcům v roce 2008 31 miliard dolarů, což bylo o 14 % víc než v roce 2006. V březnu letošního roku vydal statní úřad Food and Drug Administration (FDA), který má na rozdíl od našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) na starosti také potraviny, vážné varování sedmnácti velkým výrobcům potravin a nápojů, že lživě nebo velmi zkresleně propagují prospěšnost svých výrobků pro zdraví. Dekofeinovaný zelený čaj má např. bránit rozvoji Alzheimerovy nemoci, revmatizmu a rakoviny.
Tady jsou ty miliardy, které starým lidem chybějí na doplatky na léky na předpis.
Náš stát prostřednictvím Státního ústavu pro kontrolu léčiv zaručuje účinnost jen u léků na předpis. U těch ostatních zaručuje jen to, že zdraví neškodí, ale nevyjadřuje se k jejich účinnosti. Potravinové doplňky jeho kontrolou neprocházejí, o jejich bezpečnost se stará hlavní hygienik.
V redakčním článku letošního zářijového čísla vědeckého časopisu Scientific American se dává Američanům za vzor Evropská unie, jejíž agentura kontrolující prodej potravin zakázala reklamu o zdraví prospěšném účinku 800 potravin. Výrobci většinou svá tvrzení o zdraví podporujícím účinku svých výrobků stáhly už při požadavku, aby je vědecky doložily. Ukázalo se např., že některé firmy svá tvrzení dokládaly citáty z Wikipedie nebo z Bible.
Čtu-li naše noviny, poslouchám náš rozhlas a sleduji naši televizi, kroutím hlavou. Žiji vůbec v té Američany vychvalované Evropě?
Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora
