Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dříve se osobnosti stávaly elitami proto, že něco vytvořily, něco dokázaly nebo alespoň formulovaly silnou představu o světě a jeho směřování – ať už šlo o osobnosti kladné či problematické. Dnes však elity ve velké míře nevznikají přirozeně, nýbrž jsou vytvářeny. A tím hlavním výrobcem jsou média.

Právě zde leží zásadní myšlenka, která v textu zaznívá spíše mezi řádky, ale je klíčová: dnešní elity už neurčuje především osobnost, charakter či skutečné zásluhy, nýbrž mediální prostor. A ten je – na rozdíl od charakteru – možné koupit, ovlivnit, zkorumpovat nebo vydírat. Pokud někdo kontroluje média, může do značné míry kontrolovat i to, kdo bude považován za autoritu, a kdo naopak za nepřítele či směšnou figuru.

Situace je o to paradoxnější, že i ta média, která se ráda prezentují jako nejserióznější, stále častěji používají vyjadřovací prostředky typické pro bulvár. Argumenty ustupují emotivním zkratkám, nuance mizí a jazyk je cílený především na první signální – na okamžitou reakci, nikoli na přemýšlení. Takový styl pak logicky produkuje i odpovídající „elity“: nikoli osobnosti, ale mediální produkty.

Dříve totiž vizi světa formulovaly skutečné osobnosti – politici, myslitelé, duchovní, vědci či spisovatelé – a společnost se s jejich názory mohla ztotožnit, nebo s nimi polemizovat. Dnes tuto roli často přebírají majitelé mediálních domů nebo ti, kdo mediální prostor ovládají. A jejich hlavním motivem zpravidla není pravda, odpovědnost ani morální rozměr veřejné debaty, nýbrž zisk, vliv a sledovanost.

V takovém prostředí se pak jakýkoli projev sociálního cítění, pravdy nebo morální odpovědnosti může jevit jako obtěžující přítěž – jako balast, který kazí marketingový produkt. Není proto divu, že skutečné osobnosti jsou často nahrazovány rychle vyrobenými mediálními hvězdami. A právě proto je otázka, kdo je dnes skutečnou elitou, mnohem naléhavější než kdy dřív

mediální prostor...je tragikomické, jak se míchá obraz sdělovaného a reklama do nerozlišitelnosti...ale k věci - Kolářové text je zase dobrý. Byla by skvělou prezidentkou.

Jediná záhada je, kdo tyto lidi začal nazývat elitami. Jakmile někomu dáte nálepku, ať už hanlivou nebo obdivnou, už se nepřete (neztotožňujete) s ním, ale s tou nálepkou. A na nálepky jsou experty právě média, která rády rozjíždějí kampaně právě za nebo proti nálepkám.

Takže, proč by se "elity" vzrušovaly - jsou přece elity a názory plebsu je nemusejí zajímat.

Aby se někdo stal cerebritou nestací jen peníze a přízeň médií. Je k tomu potřeba také veřejná společenská objednávka. Tak se z duševně postižené školačky stala grýndýlová generační ikona, která nadávala účastníkům světových kongresů a oni ji odměňovali potleskem ve stoje. Ale stačil krátký a čas a příznivá zmínka o jaderné energetice a stala se z ní opět bláznivá Gréta, která nikoho nezajímá. Když dozraje společenská situace, pak se i ze směšného žvanila Hitlera z mnichovských pivnic stane vládce většiny Evropy a z paranoického bankovního lupiče Stalina vládce obrovské říše. A když nazraje situace, pak média z kreativně myslící hlavy státu Zemana udělají ožralého proruského chromajzla, kterého nahradí penězi a médii podporovaný přistřižený fousek ve flanelce s inteligencí a morálkou nádražního kávovaru.

Až na toho fouska ve flanelce docela souhlas.

Jen bych připodotkl, že "veřejná společenská objednávka" se dá vyrobit. Zpravidla na objednávku silně neveřejnou.

Neboť žijí v pohadkovém blahobytu bez zodpovědnosti. Tak proč by měli něco nebo nekoho ctít, když se daří a lidé občas jim i zatleskají nebo dokonce někteří vyrazí za ně i demonstrovat. Nakonec mají dost svých starostí, postavit sobě luxusní dům, pak dětem, někdy i vnoučatům, auta, dovolené. Pochopte, že pak není čas na lidi kolem.

Jak věrný obraz doby.......je to smutné......

Paní Kovářová prezidentkou....

Co je to dnes celebrita.....elita......influencer? ten k němuž vzhlíží statisíce lidí? Přátel na soc. sítích? Protože proč? Uveřejňuje krátká videa jak si nechá píchat do rtů silikon, nebo má psa co umí žonglovat, nebo jiné hovadiny? To jsou dnešní celebrity? YouTubeři a podobní kteří jsou zváni do diskuzí, nebo dokonce voleni jako zástupci politických stran v senátu nebo parlamentu? Čím se zasloužila taková poslankyně pirátů, že má velká prsa a sledovanost na soc. sítích jen proto protože si umí strčit slanečka do zadnice? Zajímavá doba né?

E.Hácha si určitě nezasluhuje opovržení, v neobyčejně špatné době dělal co mohl. Kupř. zachránil životy studentům. A to je podstatné. Nikoli co jsem udělal, ale co jsem udělal z toho co jsem udělat mohl. J.L. end

A jednou z těch bizardních aktivit je i Green Deal. Je to parodie na New Deal, lterá svět změnila. Bohužel Green Deal svět zničí.

Bohužel o "seznamu elit" rozhodují média hlavního proudu. A ta jsou obsazena nadutými levičáky, kteří z neznámého důvodu sami sebe za elitu považují.

Autorka si klade otázku, proč dnešní elity „necítí mráz na zátylku“. Je ale možné, že samotný předpoklad je chybný: ti, kdo dnes vystupují ve veřejném prostoru, totiž často vůbec nejsou skutečnými elitami.

Moderní společnost vytvořila zvláštní paradox. Na jedné straně požaduje maximální transparentnost a permanentní veřejnou kontrolu. Na druhé straně právě tato permanentní expozice činí skutečný výkon moci velmi obtížným. Člověk, který je neustále sledován médii, sociálními sítěmi a veřejným míněním, se nutně stává spíše symbolem než reálným aktérem.

Z tohoto důvodu se skutečné elity z veřejného prostoru postupně stahují. Vliv se přesouvá do prostředí, která nejsou vystavena každodenní mediální pozornosti: do ekonomických struktur, institucí, sítí osobních vazeb nebo zákulisních rozhodovacích procesů. Veřejně exponovaní politici, komentátoři nebo celebrity pak často fungují spíše jako viditelné figurky na šachovnici než jako její skuteční hráči.

Přímá mediální expozice totiž člověka spíše oslabuje. Ten, kdo je neustále vystaven veřejnému hodnocení, musí reagovat na okamžité nálady společnosti, vysvětlovat každé rozhodnutí a bránit se permanentním útokům. Tím se jeho schopnost skutečně řídit dlouhodobé procesy výrazně snižuje. Není náhodou, že mnozí vlivní lidé v moderních společnostech vystupují velmi opatrně, nebo vůbec.

Viditelnost tak paradoxně znamená ztrátu části moci. Čím je člověk více na očích, tím snadněji se stává terčem mobilizovaného veřejného tlaku. Příkladem může být i Andrej Babiš. Bez ohledu na to, jaké má ekonomické zázemí nebo politickou podporu, přímá a permanentní mediální expozice z něj činí neustále napadaného aktéra, jehož schopnost skutečně kontrolovat politické procesy je tím výrazně omezena.

Co vám Ai poradí jako odpověď na výzvu, ať jdete s těmi Ai bláboly do prdele?