SPOLEČNOST: Proč máme pořád řešit, s kým kdo spí?

Prague Pride je v plném proudu a na rozdíl od většiny jiných festivalů zájmových skupin mu jednoduše neuniknete. Ba co víc, už začíná vadit i to, že je někomu úplně jedno, že se pořádá.

V rámci debaty Café Evropa online: EU a LGBTI jsme se od ředitele Prague Pride Czeslawa Waleka dozvěděli, že česká společnost je k LGBTIQ+ komunitě spíše než tolerantní lhostejná. Ano, protože většině z nás, na rozdíl od pana Waleka, je úplně jedno, kdo s kým co dělá v posteli. Někdo je takový, někdo makový. Řešit to pořád dokola je prostě nuda.

Myslím, že vůbec nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že mě prostě vůbec nezajímají zprávy o „nebinární Evě“, která o sobě mluví v mužském rodě, nebo ankety české LGBT komunity o tom, jaká forma nebinární češtiny je jim nejpříjemnější. Kdyby mi to známí se znechucením neposílali, vůbec si toho nevšimnu. Stejně jako bych ignoroval virtue signaling některých globálních firem, jež také najednou začaly řešit, kdo s kým spí – aby se na jejich sedačkách s jejich telefony v ruce cítili dobře úplně všichni! Doteď to ty telefony a sedačky sice vůbec nepoznaly, ale teď je nutná rovnost!

S podobným sarkasmem přestanu až v momentě, kdy mě všechny ty globální společnosti přesvědčí o tom, že jim nejde jen o byznys, ale skutečně to myslí s ochranou demokratických principů vážně. Mohou začít třeba s propagací lidských práv například v Číně, v Bělorusku, Saúdské Arábii nebo v Ugandě, kde jsou pronásledováni lidé za nesmysly a kde mají tyto nadnárodní společnosti pobočky či zde poskytují servis. Ale to oni nikdy neudělají. Veškerá práva minorit končí na hranicích nesvobodných států.

Otce koupíte na e-shopu

Asi máme v současné době tleskat i rozhovoru na DVTV s Žanetou a Terezou, které si plánují udělat domácí asistovanou reprodukci, aby měly vlastní děti s anonymním (?) dárcem. Aby nedošlo k mýlce, lidsky obě ženy chápu. Mateřský pud nic nepřehluší. Proč ale pak zástupci LGBTIQ+ komunity pořád v rámci prosazení „manželství pro všechny“ argumentují tím, že ubude dětí z dětských domovů, kterým nahradí milující rodinu?

Asi nikdo není úplně nadšený ze situace, kdy má rovnou matka samoživitelka dítě v rodném listě s kolonkou „otec neznámý“. Tato varianta je ale lepší než skutečně anonymní dárce, což se bohužel také děje a i v Česku jsou kliniky, které tuto službu nabízejí (normálně je na to prostě e-shop, kde si vyberete barvu vlasů, očí, rasu, znamení zvěrokruhu apod.). A to z toho pohledu, že pokud by dítě mělo např. nějakou dědičnou chorobu či jinak závažně onemocnělo a potřebovalo třeba novou kostní dřeň, otce matka většinou prozradí. U zcela anonymního dárcovství ale dítě nadobro přichází o polovinu identity a nikdo mě nepřesvědčí, že to nahradí „dobrá péče“.

Pěstounská péče pro LGBTIQ+ páry je přitom dávno možná! Starší děti se k ní mohou vyjádřit, a i ty mladší zcela nepřicházejí o údaje o rodičích, i když se k nim pravděpodobně nechovali nejlépe. Pevně proto doufám, že ve výše popisovaném případě nepůjde o žádný e-shop a děti budou otce i osobně znát a aspoň občas vídat.

Poptávka vytváří nabídku, single a lesbické ženy si proto už nyní snadno „otce koupí“ na internetu. (zdroj)

Abych to shrnul, Prague Pride a spřátelení aktivisté svou „vlezlostí“ začínají stále více připomínat různé prodejce hrnců či „levné elektřiny“ a opravdu říkám „děkuji, nechci, odejdi v pokoji“. Ta snaha neustále prezentovat svou sexuální orientaci je prostě přepálená a jestli je reakcí veřejnosti předně lhostejnost, je to ta lepší varianta.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu