28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Proč jsem to udělal

26.9.2019

Proč jsem na svém blogu 23/9 (článek pak převzal Neviditelný pes) veřejně informoval o pravopisné chybě v přepisu jednoho projevu prezidenta republiky, který byl publikován na hradním webu?

Primárním cílem bylo dosažení opravy. Doufal jsem, že lidé v úřadu hlavy státu, kteří mají v náplni práce monitorování tuzemských a zahraničních médií, si mého upozornění všimnou a oslovení „MILÝ PŘÁTELÉ“ změní na „MILÍ PŘÁTELÉ“. (Jde o přepis projevu MZ v Olomouci při jmenování předsedy Vrchního soudu v Olomouci a soudců obecných soudů z 18/9/2019.)

A proč jsem použil tuto formu – veřejné upozornění? To mě naučil současný český prezident. Příslušnou lekci jsem dostal 29. ledna 2014 jako divák živého televizního přenosu: program ČT24 tehdy vysílal akt jmenování vlády Bohuslava Sobotky. Tomu předcházel Sobotkův písemný návrh (na jmenování členů vlády) z 20. ledna 2014, který obsahoval řadu věcných (a také několik pravopisných) chyb – sám Miloš Zeman jich odhalil šest (některá média devět).

A zde se dostáváme k „jádru pudla“.

Jeden z diskutujících – pan F. H. - v příspěvku na Neviditelném psu napsal:

Normální člověk, když by ho takováto chyba pohoršila, by napsal správcům hradního webu a slušnou formou by poukázal na hrubku. Oni by ji nejspíš opravili a poděkovali.

V tom má pisatel bezpochyby pravdu. Jenomže náš pan prezident nás učí něčemu jinému. On také nenařídil v lednu 2014 příslušným hradním úředníkům, aby Sobotkovi dopis plný chyb vrátili a vyzvali jeho aparát, ať pošle jiný, bezchybný. S tím, že by se veřejnost o oněch chybách nedozvěděla.

Ne, prezident postupoval jinak. Chyby v dopise designovanému premiérovi vyčetl v přímém televizním vysílání, tedy prakticky před „celým národem“ - špinavé prádlo „těch nahoře“ se neřešilo „doma“, ale na veřejnosti.

Jako učenlivý žák jsem použil stejný postup v případě pravopisné chyby, která se objevila na oficiálních stránkách prezidenta ČR. Byl jsem za to mnohými peskován a všemožně nálepkován. Kritici ovšem zapomínají na to, co Miloš Zeman tehdy (29/1/2014) v Trůnním sále Hradu Sobotkovi řekl:

Milý pane premiére, šest chyb v jeden a půl stránkovém dokumentu je poměrně dost a ne zcela svědčí o profesionalitě, kterou bychom si všichni od této vlády přáli.“

V tom má prezident naprostou pravdu: chyby v takovémto úředním dokumentu vnímám jako nebetyčnou ostudu.

Profesionalitu ovšem očekávám nejen od vlády, ale také od lidí působících v nejprestižnějším úřadu této země, v úřadu prezidenta. Hradní web považuji za „výkladní skříň“ úřadu hlavy státu směrem k veřejnosti. Obsahují-li jeho texty chyby, za které by náš vnuk při diktátu z jazyka českého obdržel zhoršenou známku, považuji za svoji povinnost na ně upozornit. Nikoli způsobem, jaký navrhuje pan F. H., nýbrž tak, jak mě to naučil prezident Zeman 29. ledna 2014.

Podstatné je ovšem něco jiného. Ačkoli jsem se v posledních dnech o sobě hodně dozvěděl, chyba, na niž jsem ve svém článku upozornil, v době, kdy se chystám uložit tento text na internet (25/9; před devátou dopoledne SELČ), byla stále neopravena.

Stejskal.estranky.cz