Jako bych to slyšel: To myslíte vážně? Vy a bulvár? Ano i ne. Hned to uvedu na pravou míru. Bulvár skutečně občas. Výjimečně. Spíše jen letmo k nahlédnutí. K čemu je to dobré?

Člověk zjistí, do jak závratných výšin se může dostat holubička, je-li nadnášena lidskou hloupostí (inspirováno dr. Štrosmajerem z Nemocnice na kraji města).

K jedné věci se přiznám. Jsem asi příliš starý na to, abych pochopil, proč je Agáta Hanychová celebritou. Pro mě tedy pseudocelebritou. Občas, jednu dobu až příliš často, jsem na ni v médiích narážel. Nerozuměl jsem tomu, čím je tak výjimečná. Možná to byla moje chyba.

Nepopírám, že má v tom či onom oboru talent, pro muže a pro ně určené časopisy své kouzlo.

Jenomže...

Poprvé mě „zaujala“ v roce 2009. Kérkou. Chvályhodnou. Přihlásila se k víře. Na pravou paži si nechala vytetovat motto, které známe z amerických bankovek. S drobnou změnou. V 1. osobě jednotného čísla: In God I Trust. Věřím v Boha.

Její nová ozdoba kůže neunikla bulváru. A tak jsme se dozvěděli, že Hanychová má na svém magickém těle nápis s pravopisnou chybou: In God i Trust:

Pro ty, kdo nechodili na angličtinu: v tom jazyce se osobní zájmeno „já“ píše VŽDY s velkým začátečním písmenem, tedy „I“. In God I Trust – tak to mělo být na její ztepilé paži. Je záhadou, že tak zásadní věc na kérce, která má člověku sloužit dlouhá léta, si ani ona, ani tatér neohlídali.

Tehdy jsem vážně zapochyboval o její řekněme intelektuální úrovni.

Že jsem se nemýlil, potvrdilo se mi v těchto dnech.

Při zběžném pohledu na titulky jednoho bulvárního serveru jsem zjistil, že Hanychová navštívila berlínský Památník holocaustu. Opět: chvályhodné.

Až na jeden nikoli nepodstatný detail. Hanychová zveřejnila na Instagramu u své fotografie tento text:

Berlín ... každý potřebuje v životě nějakou oporu, i když je založena na těch, kteří bohužel už s námi nejsou ...

Hluboká myšlenka. Kdyby ... kdyby nebyla provázena snímkem, který možná dobrý úmysl zcela karikuje:

Některé věci se prostě nedělají. Některá místa vyžadují nejvyšší míru piety, respektu, pokory. I když berlínský památník k podobným nepřístojnostem svádí, slušný a inteligentní člověk takovému svodu prostě nepodlehne.

Hanychová bohužel podlehla.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.