Babička "druhá" nenosila šátek, ale byla „klobouková", jak sousedky říkaly. Dědečka jsem si moc neužil. Byl ředitelem berního úřadu a zemřel asi dva roky po mém narození. Babička se chovala jako dáma. Vlastně ne JAKO, ona dámou byla, no a já kluk, zvyklý na krátká kaťata, s čertem v těle, jak říkala, jsem velmi nerad sedával „na čaji" odpoledne u stolu. Po osmačtyřicátém, když jí všechno sebrali, vystěhovali z domu do jedné místnosti s oknem na hřbitovní zeď, jsem teprve její postoje ocenil. Vlastně ani tehdy ještě ne, ale až když jsem zestárl. Vždy chodila vzpřímeně, nezvyšovala hlas a neslyšel jsem žádné vulgární slovo na účet těch, kteří se ujali vlády. Vzpomínám, jak mi řekla, že to není nic strašného a že doufá, že to u nás (myslela republiku) nebude jako v té knize. Knížka se jmenoval Bolševické peklo. Chodila v klobouku a s bílými rukavičkami do hotelu na náměstí, kde si kupovala za dvacetník polévku pro důchodce, a já zíral s otevřenou hubou (řekla by ústy), s jakou důstojností ji číšník obsloužil.
Často na to vzpomínám, zvláště nyní, kdy je morálka a veškeré chování lidí k sobě navzájem zdevastováno a poníženo jen na služby za peníze. Dívky se diví, že se chlapci k nim chovají slušně jen na tanečních, a ani je nenapadne, že se ony samy nechovají jako dámy. Škoda, že mají vzory jen ve starých filmech. Dnes se hodnotí počet vystřídaných partnerů v posteli, velikost prsních implantátů a případně počet trestních oznámení. Tak čím se ty dívenky mají řídit? Ani ve školách se nevyučuje třeba jak držet příbor, jak se chovat ve společnosti, v dopravním prostředku a třeba i k učitelům. Vím, škola na to není. To musí vycházet z rodiny, ale kde se jejich nynější rodiče mohli učit? Snad na svazáckých schůzích, kde byl hoch nebo dívka s dobrými společenskými návyky nazván měšťákem, ne-li buržujem?
A to jsem se nezmínil o chování našich politiků. Kterýpak je noblesní? Není noblesa sprosté slovo? Není pitomec ten, který dodržuje dopravní předpisy, a není slušnost chápána jako slabost? A víte, co je štěstí? Není to muška jenom zlatá, ale absolvování jakékoliv cesty autem bez nehody. Je štěstím za současného stavu silničního provozu dojet do cíle nezraněný, celý a živý. Kolika náhodám vděčíme, že se nic nepřihodí. Budu moc vulgární, když řeknu, že jezdit jako prasata umožňují svině, které je chrání?
A k čemu to všechno je? Zmizel nám třídní nepřítel, tak si vyrobíme lepšího: Dáme 13. důchod, ausgerechnet těm, kteří na tom ve společnosti nejsou, ať chceme či ne, nejhůře. To je pak snadný důvod, proč důchodce nemít rád. A nikoho nenapadne, že oněch 2400 korun je vlastně 200 měsíčně, což je o 200 méně než kdysi „uzákoněná" valorizace. Ale zní to hezky TŘINÁCTÝ DŮCHOD! Vzpomněl jsem si na jednoho vedoucího (dnes by se řeklo manažera), který měl rád hru s podřízenými. Tam, kde parta držela při sobě, rozdělil odměny tak, že přidal (celých) třicet korun těm, kteří byli nejhorší, a měl do další výplaty vystaráno. Je také bezva fór, když někdo veze autem do špitálu na vyšetření dítě. Neplatí v krajské nemocnici poplatek 30 korun, ale dá 90 za parkovné, a to jen proto, že ušetřil cestu sanitce.
Převzato z Rottenberg.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora