Je to přirozené, protože každá normální rodina má dvě babičky a dva dědečky. Je jich tudíž dvojnásobný počet než lidí. Já měl také dvě babičky a dva dědečky. Ten z maminčiny strany měl takové velké hodinky na řetízku, kterým říkal cibule. Měl na nich vyražené věnování od Schwarzenberga jako poděkování za vzornou službu. Nevím přesně, jak to znělo, byl jsem malý a o Schwarzenbergových jsem věděl, jen když jsem se mohl svézt v kočáře kolem Světa. Myslím rybníka Světa. A babička byla, jakoby z oka vypadla babičce Boženy Němcové. Tu jsem měl raději než babičku z tatínkovy strany

Babička "druhá" nenosila šátek, ale byla „klobouková", jak sousedky říkaly. Dědečka jsem si moc neužil. Byl ředitelem berního úřadu a zemřel asi dva roky po mém narození. Babička se chovala jako dáma. Vlastně ne JAKO, ona dámou byla, no a já kluk, zvyklý na krátká kaťata, s čertem v těle, jak říkala, jsem velmi nerad sedával „na čaji" odpoledne u stolu. Po osmačtyřicátém, když jí všechno sebrali, vystěhovali z domu do jedné místnosti s oknem na hřbitovní zeď, jsem teprve její postoje ocenil. Vlastně ani tehdy ještě ne, ale až když jsem zestárl. Vždy chodila vzpřímeně, nezvyšovala hlas a neslyšel jsem žádné vulgární slovo na účet těch, kteří se ujali vlády. Vzpomínám, jak mi řekla, že to není nic strašného a že doufá, že to u nás (myslela republiku) nebude jako v té knize. Knížka se jmenoval Bolševické peklo. Chodila v klobouku a s bílými rukavičkami do hotelu na náměstí, kde si kupovala za dvacetník polévku pro důchodce, a já zíral s otevřenou hubou (řekla by ústy), s jakou důstojností ji číšník obsloužil.

Často na to vzpomínám, zvláště nyní, kdy je morálka a veškeré chování lidí k sobě navzájem zdevastováno a poníženo jen na služby za peníze. Dívky se diví, že se chlapci k nim chovají slušně jen na tanečních, a ani je nenapadne, že se ony samy nechovají jako dámy. Škoda, že mají vzory jen ve starých filmech. Dnes se hodnotí počet vystřídaných partnerů v posteli, velikost prsních implantátů a případně počet trestních oznámení. Tak čím se ty dívenky mají řídit? Ani ve školách se nevyučuje třeba jak držet příbor, jak se chovat ve společnosti, v dopravním prostředku a třeba i k učitelům. Vím, škola na to není. To musí vycházet z rodiny, ale kde se jejich nynější rodiče mohli učit? Snad na svazáckých schůzích, kde byl hoch nebo dívka s dobrými společenskými návyky nazván měšťákem, ne-li buržujem?

A to jsem se nezmínil o chování našich politiků. Kterýpak je noblesní? Není noblesa sprosté slovo? Není pitomec ten, který dodržuje dopravní předpisy, a není slušnost chápána jako slabost? A víte, co je štěstí? Není to muška jenom zlatá, ale absolvování jakékoliv cesty autem bez nehody. Je štěstím za současného stavu silničního provozu dojet do cíle nezraněný, celý a živý. Kolika náhodám vděčíme, že se nic nepřihodí. Budu moc vulgární, když řeknu, že jezdit jako prasata umožňují svině, které je chrání?

A k čemu to všechno je? Zmizel nám třídní nepřítel, tak si vyrobíme lepšího: Dáme 13. důchod, ausgerechnet těm, kteří na tom ve společnosti nejsou, ať chceme či ne, nejhůře. To je pak snadný důvod, proč důchodce nemít rád. A nikoho nenapadne, že oněch 2400 korun je vlastně 200 měsíčně, což je o 200 méně než kdysi „uzákoněná" valorizace. Ale zní to hezky TŘINÁCTÝ DŮCHOD! Vzpomněl jsem si na jednoho vedoucího (dnes by se řeklo manažera), který měl rád hru s podřízenými. Tam, kde parta držela při sobě, rozdělil odměny tak, že přidal (celých) třicet korun těm, kteří byli nejhorší, a měl do další výplaty vystaráno. Je také bezva fór, když někdo veze autem do špitálu na vyšetření dítě. Neplatí v krajské nemocnici poplatek 30 korun, ale dá 90 za parkovné, a to jen proto, že ušetřil cestu sanitce.

Převzato z Rottenberg.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora