Statistika dokládá, že migrant nerovná se muslim
Těžko najít běžného čtenáře novin, který by miloval analýzy vývoje obyvatelstva. Český statistický úřad je zveřejňuje čtyřikrát ročně a nepřinášejí velké posuny ani překvapení. Už jsme si zvykli na to, že Česko patří k zemím, kde sice počet obyvatel pomaličku stoupá, leč na tom má jen titěrný podíl přirozená porodnost, zato se tím silněji projevuje stěhování z ciziny, přeshraniční migrace. Pro demografy je to banálně známý fakt. Ale včera zveřejněná čísla ČSÚ mohou leccos osvětlit lidem, kteří ty analýzy běžně nestudují.
Ke 30. září žilo na území České republiky 10 637 794 lidí. Už to je zajímavé číslo. Dokládá, že za posledních sto let se počet obyvatel úhrnem nezměnil. Jen kolísal vlivem přelomových historických událostí. Těsně pod 10 milionů klesl po první světové válce (frontové ztráty), po druhé světové dokonce pod devět milionů (ztráty skrze boje, nacistický teror, holokaust a poválečný odsun českých Němců). Takže nyní jsme populačně zhruba tam, kde jsme byli už před velkou válkou.
Vnitřní struktura těch čísel si ale zaslouží větší pozornost. Migrace působila po dekády jako abstraktní pojem pro odborníky. Teď je z ní výsostné politikum, strašák na voliče a morální obušek na státy, jež se masové migraci skutečně či údajně brání. Mezi ně patří i Česko, už proto, že se nepřipojilo k migračnímu paktu OSN. Ale včera zveřejněná čísla říkají toto. Od ledna do konce září u nás přibylo 27 739 obyvatel – z toho pouze 1679 díky porodnosti a 26 060 díky migraci. Může být v něčem problém? Možná v tom, že dotyční se přistěhovali především z Ukrajiny, Slovenska, Rumunska a Bulharska.
Kritizuje-li západ EU postkomunistické země za to, že se brání přijímat migranty, myslí tím hlavně migranty muslimské. Před dvěma lety to v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung vysvětlil bulharský intelektuál Ivan Krastev: milion ukrajinských migrantů by v Německu nikdy nevyvolal takovou vlnu solidarity, jaká tam vznikla vůči Afgháncům, Syřanům či Afričanům. Na soucitu s muslimy lze podle Krasteva demonstrovat jistou morální nadřazenost: „Určitě vám zvýší pocit morálního sebehodnocení, můžete-li říci: Tito lidé jsou jiní než my, a my jim přesto pomáháme.“
Ano, postkomunistické – ale čím dál víc i jiné – státy Evropy se brání masové imigraci muslimů a vědí proč. Ale jak nyní dokládají čísla ČSÚ, neutěsňují se vůči přeshraniční migraci jako takové, nota bene legální.
LN, 13.12.2018