Sotva je v praxi naplňován nový silniční zákon vypracovaný dle inspirujících zákonů Evropské unie, už se ukazují první padající a scvrkávající se třešně. Tak, jako ony, začali postupně černat ti, kteří mají jít v dodržování zákonů prvním příkladem. Vysoce postavení představitelé české policie. Něco shnilého ve státě českém se mně chce říci. Opět se tak potvrzuje dlouhodobě neutěšený stav strážců veřejného pořádku.

Přísné paragrafy tak paradoxně poukazují na jev, který je obecně znám. Prohnilost lidí ve státní správě od nejvyšších kruhů počínaje. I příroda je přísná a neúprosná se svými zákony. Třešně rostou a zrají jen pár měsíců. Pak přichází jejich zkažení. Neúprosné a přísné zákony EU odhalují charaktery představitelů výkonné moci, a nejen v policejních složkách. Chycení policisté, jakoby vzkazovali svým chováním a jednáním, že na zákony dle ciziny kašlou. Jeden se prohání rychlostí, kterou je možné bez postihu „lítat“ po německých dálnicích, druhý pak pije „jako Dán“ a usedá za volant s hodnotou promile alkoholu, která není povolena nikde na světě. Vpravdě ne příliš dobrá vizitka od lidí, kteří mají být odpovědní a ohleduplní vůči ostatním účastníkům silničního provozu. Profesionální selhání je dáno nedostatečnou sebekázní. Tam, kde bují nekázeň, je potřeba zjednat pořádek. V zahraničí by již provinilci rezignovali. Ne však u nás. Směšné udělení si zákazu řízení na tři měsíce jen vypovídá o kocourkovské policii řízené kocourkovským stylem rádoby vládců ze Strakovy akademie.

Na nekázeň platí přísnost. A přísnost většinou odhaluje slabiny. Slabiny jsou slabé, měkké, poddajné. Tak lze charakterizovat i charaktery lidí, kteří podléhají nedisciplinovanosti a nespoutaným vášním nebo-li neřestem ve vlastním osobnostním profilu.

V této souvislosti připomenu slova Zdeňka Stenberga, žijící legendární postavu z filmu Černí baroni: “Nedodržování zákonů je možné trestat, ale neřesti postižitelné nejsou.“ Jeho slova mají váhu, nejen proto, že pochází ze starobylého šlechtického rodu, ale také proto, že si prošel dosti těžkým údělem za totality. Člověk podléhající neřestem ve vlastním životě pak následně přenáší „neduh“ do života profesionálního. Právě na neřestnicko-směšném chování odpovědně neodpovědných osob je možné vypozorovat nepěstování občanských ctností. Těch se nedostává, protože nejsou hlásány z nejvyšších míst státní správy. A nejen, že nejsou hlásány, ony nejsou ani pěstovány u všech složek moci. Možná se mýlím, ale v současné době jsem o této skutečnosti skálopevně přesvědčen. Je dobře, že přísné předpisy v podobě zákonných paragrafů skutečně odhalují občanské padavky. Takové, které by si měly samy udělit padáka. Bohužel se zatím ve státní správě pěstuje jeden nezpochybnitelný styl - prohnilí proti prohnilým.