Podle mne ano, ale já jsem exot. Důležitější bude, co na to vy ostatní.

Je, myslím, již zřejmé (anebo snad ještě ne?), že zvyšování či snižování počtu pozitivně testovaných má naprosto neznámo jakou závislost na otevírání či zavírání těch či oněch provozů. Přičemž ta závislost je pravděpodobněji malá nežli velká. Jakkoli logika („není kontakt, není přenos“) by měla napovídat opak. Ale pokud se čísla pozitivně testovaných zvýší i jen pár dní po otevření předtím několik týdnů zavřených provozů a nejvyšší statistik prohlásí do médií, že to spolu souviset nemůže, jelikož uběhla příliš krátká doba, a i příznivci těch všech omezujících opatření tvrdí, že inkubační doba je minimálně týden, tak je asi celý PES pro kočku. Mimochodem, PES sice slibuje zahrnovat i jiná data nežli ty tolik populární počty pozitivně testovaných, ale to je podle mne jen kouřová clona. A ve skutečnosti jde pouze o ta každou vládou (nejen tou naší) tolik oblíbená čísla pozitivně testovaných, protože ta se tak dobře počítají. Bez ohledu na to, jak smysluplně, spolehlivě a srovnatelně jsou získávána.

Navíc každý, kdo má oči a chodívá mezi lidi, musí vidět, že lidé v Česku ve své drtivé většině všechna opatření dodržují, nezřídka i nad rámec povinného. A věřte, že já jakožto covidiot si to sakra dobře všímám - v životě jsem se tolik nedíval chlapům na obličej jako letos.

Dále je, myslím, zřejmé (nebo to taky ne?), že nouzový stav by vypadal značně jinak, pokud by ve vládní flotile Agrofertu byly jiné lodě (kupříkladu kdyby premiér vlastnil řetězec restaurací či hotelů, či jeho rodina nějaké penziony na horách). Anebo kdyby se to těch stávajících lodí jinak dotýkalo (kupříkladu by šlo o nákazu nikoli kapénkovou, ale přenosnou potravinami a ochrana by vyžadovala omezení pěstování některých plodin, vybití velkochovů či nutné změny technologií zpracování potravin).

Když jsem si na jaře googlil, co to vlastně je ten nouzový stav, byl jsem překvapen tím, jak je u nás pojat velkoryse. Včetně té možnosti, že bez souhlasu parlamentu ho lze vyhlásit na celý měsíc. Za tu dobu se již dá stihnout vyhlásit a eventuálně vyhrát či prohrát menší válka. Také jsem se mylně domníval, že nouzový stav vyhlašuje vláda kvůli nebezpečí z prodlení, než se stačí sejít parlament, a že pak už si parlament zákonodárné pravomoci vezme zpět. A pracuje pak třeba v režimu nějakých zrychlených řízení (je-li třeba reagovat na rychle se měnící vývoj situace). Anebo že udělí vládě nějaké mimořádné, ale jen specifické, dočasné a přesně definované pravomoci, které průběžně (a to raději permanentně, nežli jen občas) kontroluje. Což o to, náš parlament skutečně nyní pracuje v režimu zrychlených řízení, ale až na výjimky se při tom omezuje na jen přiznávání finančních kompenzací těm či oněm, kterým vláda nouzově-stavovými opatřeními zakazuje či významně omezuje podnikání, a tím živení se vlastní prací. A to beztak snad vždy na návrhy té samé vlády, které tak parlament většinou jen bez průtahů a beze změn ratifikuje. A byť i někdy v nich něco změní, tak mi celé toto konání nepřipadá být hodno zákonodárného sboru vzešlého ze svobodných voleb a hodného svého jména. A pak ještě poslanecká sněmovna v pravidelných intervalech vždy vládě schválí další prodloužení nouzového stavu. Na němž tedy významná většina zákonodárců neshledává za současných okolností nic závadného a nemá potřebu vrátit život v této zemi do stavu, kdy tolik lidí v nouzi kvůli vládě nebude.

Mám za to, že nouzového stavu již bylo dost. Byť někteří (kolik jich ve skutečnosti je?) jej považují za jedinou šanci na přežití své či svých blízkých až do příchodu spásonosné vakcíny. Až ta a jedině ta je zachrání definitivně. Naproti tomu pro jiné (kolik je těch? polovina? většina? skoro všichni?) je nouzový stav a opatření s ním spojená zlo ani ne tak nutné, jak spíše vnucené. Ale neodváží se ho významněji bojkotovat (Češi sice umějí dělat i na ty nejsvízelnější situace výborné vtipy, bohužel ale leckdy jen ty vtipy).

Bylo by to opravdu tak vlastizrádné, kdybychom začali nouzový stav (rušící mnohá naše ústavní práva) ignorovat? A začali bychom se chovat tak, jak bylo v této zemi v letech 1990-2019 považováno za normální a přirozené? Můžeme začít třeba tím, že bychom ignorovali nehoráznosti typu zákazu nočního vycházení (čím lze rozumně a legitimně odůvodnit zakázat dospělému člověku chodit v noci tam a tak, kam a jak ve dne chodit smí?). Či dokonce úplného omezení volného pohybu, kromě vyjmenovaných výjimek (to by snad dávalo smysl jen u vlády okupační mocnosti považující všechno domácí obyvatelstvo za potenciální diverzanty). Anebo nesmyslů typu příkazu nošení roušky i venku při i jen letmém kontaktu s kolemjdoucím při nedodržení stanovené vzdálenosti. Či zákazu cvičení bez roušky ve vnitřních prostorách bez vlastnictví řádné profesionální smlouvy opravňující držitele vydělávat si peníze tělocvikem (a tím být součástí sázkařského byznysu, o který v dnešním profesionálním sportu jde hlavně).

A postupně bychom mohli jít dál (kam až si troufneme – což i podle toho, kolik nás bude): Obchodníci otevřít, kdy chtějí, učitelé, děti a rodiče podílet se na výuce tak, jak nejlépe umějí a jak jim ukládají zákony (a nikoli vládní ani ne dekrety, ale i jen pouhá vyjádření do médií), a (to hlavně) lékaři léčit v souladu s lékařskou přísahou, a tak podle medicínských, a nikoli úředních kritérií, … atd., atd.

Namítnete-li, že ignorováním nouzového stavu ohrozíme na životě některé své spoluobčany (kteří by při zachování nouzového stavu ohroženi nebyli), tak odpovídám, že ano. A řeknu vám, kteří přesně to jsou. Jsou to jen lidé z těchto dvou skupin:

1) Ti lidé z tzv. ohrožených skupin, kteří běžně chodí nakupovat (za jakéhokoli právě platného stavu) a nemohou se nikdy nakazit v supermarketech, v některých jiných vybraných obchodech (např. v květinářstvích) a v prostředcích hromadné dopravy, ale mohou se nakazit (stupeň nebezpečí určuje nyní PES) všude jinde. Klíčem k bezpečí jsou samozřejmě zázračné roušky. Které při správné aplikaci pravidla „moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“ stoprocentně a po neomezeně dlouhou dobu chrání všechny (tedy i tyto ohrožené) v supermarketech, v autobusech, ve vlacích, v květinářstvích apod. A různě kvalitně (jak přesně, určuje PES) v těch ostatních provozech. Ale bohužel vůbec nechrání v nemocnicích, v domovech důchodců a v domácnostech při návštěvách lidí z ohrožených skupin jejich příbuznými a přáteli – proto jsou nutné zákazy návštěv, nyní s výjimkou čerstvého negativního testu, střídavé úplné zakazování a jen omezené povolování přítomnosti dětí ve školách, apod.

2) Ti lidé z tzv. ohrožených skupin, kteří jsou již dlouho někde izolováni, a tak před nákazou chráněni, ale i tak jsou jí ohroženi (třeba od dětí, a to i tehdy, když ty k nim nesmějí). Protože i navzdory rouškám (v jejich situaci bohužel nefungujícím – viz výše) a dalším ochranným opatřením. A protože mohou být nakaženi i přes několik prostředníků - bacilonosičů bez příznaků choroby (toto se ale naštěstí vůbec netýká lidí z té první skupiny). K tomuto tolik: Věříte-li v existenci smrtelné choroby, která se nejběžněji přenáší přes několik bacilonosičů bez příznaků choroby, je to problém vaší hlavy. A stejně tak pokud věříte, že může existovat smrtelná nemoc tak unikátní, že 80 % všech nakažených jsou bacilonosiči bez příznaků. I tehdy bude problém primárně ve vaší hlavě. S níž tedy můžete jít na kontrolu k nějakému svému Chocholouškovi, ale my ostatní bychom už konečně mohli přestat přizpůsobovat tomuto vašemu bludaření své životy.

Namítnete-li, že ale nedodržování nouzového stavu hrozí zahltit nemocnice a způsobit kolaps zdravotnictví, odpovídám, že může. Přičemž zde odhlížím od toho, že na to, zda a proč se mohou či nemohou zahltit nemocnice, jsou různé názory. Včetně těch, že to je spíše možné při stavu nouzovém – v závislosti na tom, jaké diagnózy mají při vyšetřeních a léčení úředně stanovenou přednost a kolik právě platí zdravotní pojišťovny za covidová a necovidová lůžka.

Ale připusťme, že zahlcení nemocnic a kolaps zdravotnictví hrozí více bez nouzového stavu (jak strašlivé to může být, zažili jsme na jaře a v létě v těch měsících, kdy nouzový stav nebyl). K tomu říkám, že vzhledem protože to hrozí jen u těch nepravděpodobně existujících lidí z těch dvou výše zmíněných skupin (anebo snad ještě u někoho jiného bude takový až fatální rozdíl mezi nouzovým stavem a normálním životem?), tak já bych to risknul.

Co vy?

Ještě poznámka na závěr: V tomto textu schválně odhlížím od té možnosti, že skutečným smyslem nouzového stavu není ochrana zdraví obyvatelstva, ale něco jiného – třeba maximalizace finančních zisků těch, kteří na všem kolem covidu umějí víc než dobře vydělávat.