Nevelká obec Nošovice nedaleko Frýdku-Místku o síle necelé tisícovky obyvatel přijde, jak se zdá, o životní investici a zůstane nevelkou obcí živící se převážně zemědělstvím i nadále, byť 84% občanů bylo pro prodej pozemků firmě Hyundai prostřednictvím Moravskoslezského kraje.

Silná slova o zákonu o vyvlastňování soukromého majetku padala v mediích i ve sněmovně, strašilo se komunistickými postupy z let 1948-49. Předseda vlády Paroubek zákon prosazoval, opozice do něj bušila. Tvrdila, že vyvlastnění se dá vztáhnout jen na liniové státní stavby apod. Bylo to všechno nutné?

Pokud bych chtěl dosáhnout shora popsaného stavu, budu postupovat následovně. Vyberu jednu lokalitu, např. Nošovice a oznámím obci a jejím vlastníkům půdy, že jejich lokalita je ta jediná v celém širém světě, kde vlastně může automobilka bohatého investora stát. Nedivme se, že se vlastníci půdy chovají tržně, my bychom se ostatně nechovali jinak. Metr půdy pod deset tisíc by nešel, proč nezabezpečit sebe a třeba i potomky do konce života.

Pokud by příslušní krajští, potažmo státní úředníci uvažovali poněkud efektivněji, vybrali by alespoň předběžně řekněme pět možných lokalit a oznámili by, že investor postaví fabriku tam, kde mu nabídnou nejvýhodnější podmínky, k nimž patří i ceny za nákup pozemků. Potom by si každý asi rozmýšlel kolik za pozemky bude chtít, aby „neutřel“.

Krajský hejtman Tošenovský ze situace ještě vybruslil celkem se ctí, když dodatečně vybral lokalitu Mošnov, ale těžko už zabrání tomu aby se nošovičtí vlastníci pozemků nerozhádali mezi sebou, nevražili na sebe i pěkných pár let a necítili se státem podvedeni.

Buď se jedná o prostou úřednickou hloupost, anebo byli dotčení úředníci do prodeje pozemků sami namočeni - máme ještě na paměti aféru úředníků Pozemkového fondu ČR.