Co za to zaplatíme? A proč?

Když beru ráno ze schránky na dopisy noviny, podívám se na titulek na první stránce. Žiji v naivní představě, že to je něco jako heslo dne, něco, co je pro čtenáře výzva, nejdůležitější zpráva ze světa. Ve středu mě to vyděsilo. V superjackpotu je pro mne připraveno 86 miliónů. Netuším, co je to superjackpot, a ani mě to nezajímá. I když mě k tomu vybízí Jaromír Jágr, kterého ctím už pro to jeho 68 na dresu. Nechci živit novopečené majitele Sazky, kteří mně tvrdí, že vyrábějí milionáře. Není pravda, že vyrábějí milionáře. Vyrábějí multimiliardáře, ale ze sebe. Mně prodávají nepatrnou naději na výhru a kousek iracionální emoce: Co kdybych vyhrál? Je přece jasné, že celý ten humbuk na lidi spouštějí, aby zbohatli ještě víc. Že ze svého zisku podporují sport?

Je to vůbec ještě sport který má těm, kdo ho provozují, dělat radost a upevňovat zdraví? Stačí se podívat na vystresovanou tvář vrcholného sportovce před startem a na jeho vítězně rozšklebená ústa, když vyhraje. Tito lidé se stávají vzorem pro mladé lidi a pro fanoušky, před kterými chrání jiné fanoušky policejní těžkooděnci a policisté na koních.

Jakou má asi Sazka režii, vidím-li její administrativní budovy, odměny trafikantům a supermarketům, které nabízejí losy a sázenky? Kolik zbude na sport po odečtení odměn dozorčím radám, generálním a jiným ředitelům, členům sekretariátů, dividend, dodavatelům a subdodavatelům papíru a know-how?

Na schránce na dopisy jsem míval prosebný nápis, aby mi tam neházeli reklamu. Ve středu jsem dostal Lidovky dvakrát. Jedny se superjackpotem, a jedny opravdové, v té reklamě skryté. Vím, reklama zachraňuje tištěné noviny a časopisy, jinak zkrachují. Musí stačit rozhlas, televize a internet.

Než jsem šel pro noviny, slyšel jsem v rozhlase, že naši zákonodárci mají obavy, že nestihnou včas změnit ústavu, abychom prezidenta mohli volit přímo. A chtějí to všichni "nps" (napříč politickým spektrem). Jaká dojemná shoda! Od TOP 09 po komunisty, všichni hurá do přímých voleb prezidenta. Všechny strany přece potřebují víc peněz do volebních fondů, poněvadž vědí, že v USA zatím vyhrál volby ten prezident, který měl na kampaň víc peněz.

Krize nekrize, potřebujeme přece víc billboardů, táborů lidu a estrád s populárními umělci. Přímo volený prezident prý má větší autoritu. Větší autoritu mu může dát jen změna ústavy a ne to, že ho nevolili poslanci, ale občané podplacení volebním gulášem nebo ošálení příjemným úsměvem dámy nebo pána na billboardu. Já jen doufám, že na těch změnách pravomoci prezidenta se naši zákonodárci včas nedohodnou. Ani kdyby zasedali každou noc a všechny víkendy.

Jen ať se dohadují, kdo bude prezidentem, ti, kteří jsou za to placeni. Poslanci, které jsme zvolili a tím pověřili. Nepotřebuji ve své dopisní schránce kilogramy papíru s vemlouvavými líčeními osobnosti prezidenta, který tuto zemi vyvede z morální a finanční krize.

Je mi líto Jaromíra Jágra. Učil jsem studenty, že platnost určitého tvrzení mají posuzovat podle toho, co se tvrdí (argumentum ad rem), a ne podle toho, kdo to tvrdí (argumentum ex autoritate). Bojím se, že dnes bych měl učit, že pravdivost určitého výroku by měli posuzovat podle toho, kolik asi za to jeho autor dostal (argumentum ad pecuniam facere).

Přímá volba prezidenta znamená, že o prezidentovi rozhodne reklama. Reklama, která mi dnes vnucuje, abych živil Sazku. Reklama, která v Lidových novinách zaplatila přílohu Esprit o špercích a hodinkách za statisíce. Jak citlivé pro čtenáře, kteří počítají, zda jim zbude na knihy a divadlo, když podraží elektřina.