SPOLEČNOST: Příliš drahé zbytečnosti
Původně jsem tento článek chtěl psát, ale v předvánočním čase jsem si řekl, vykašli se na to, nedělej zlou krev. Nicméně když jsem čekal v dvanáctistupňovém mraze asi patnáct minut na vlak, který, jak hlásil drážní rozhlas, přijíždí na nástupiště druhé, kolej třetí, tak to změnilo moje rozhodnutí a umínil jsem si, že jestli ještě někdy rozmrznu, tak to sepíšu. Tak prosím pozor, máte přes sebou článek obsahující ironii, jízlivý sarkasmus a vůbec věci, které vám mohou pěkně zvednout tlak.
Víte, proč stávka železničářů musí trvat alespoň dva dny? Aby bylo jasné, že je to stávka a ne zpoždění. Od poslední rebélie na dráze jsem přestal já i celá moje rodina služby této pochybné organizace využívat a chováme se sobecky neekologicky – jezdíme autem. Je nás už pět, takže když jedeme všichni, kromě času, pohodlí a nervů ušetříme i nějaký ten peníz na jízdném. Možná kdybychom měli nějakou vyděračskou kartičku made in ČD, dostali bychom se na cenu srovnatelnou s autem. Ale když v autě mrzneme, je to prvních pár minut, než se to zahřeje, většinou dojedeme v předpokládaném čase a nezůstaneme trčet někde na nádraží, protože nám díky zpoždění ujel přípoj.
Z výše uvedených důvodů tedy nemám bližší informace o tom, jak to na dráze funguje, a ani nemám žádného insidera, který by mně o tom mohl lépe zpravit. Nicméně stačí vycházet z výše uvedených symptomů, jakými se tato společnost projevuje navenek, a také z letitých zkušeností z dřívějška, které po kapce plnily můj pohár trpělivosti s touto organizací. Zastávám názor, že provozovat železniční dopravu u nás efektivněji dokáže snad i ten, kdo bude jezdit na páru a v kotli topit penězi. Že tento sektor potřebuje konkurenci více než prase drbání, je jasné asi každému - snad kromě hejtmanů z ČSSD.
A tím se oklikou dostávám k tomu, co ve mně udržovalo vnitřní oheň, zatímco jsem nedostatečně oblečen podupával a oplácával se rukama na vymrzlém nástupišti (ruská forma přímotopu, lépe to funguje se 100 gramy vodky v krevním řečišti). Mám na mysli to skandální plýtvání penězi, které ze mně stát vydusí na daních a hodlá to narvat do černé díry Českých drah. I když na druhou stranu se to vlastně dalo čekat, protože podzimní zrušené volby jistě zamávaly stranickými příjmy a nová kampaň bude drahá a zaplatit ji může dráha. ČD - na rozdíl od soukromníků - jistě bude vědět, co se sluší a patří a komu vděčí za kontrakt. I když už máme vděčné i soukromníky, jak o tom svědčí nedávná výhra první a druhé ceny pro hlavouny z ČSSD na tombole nejmenované společnosti přisáté k nejmenovanému městu.
Stačí se posunout kousek dále v abecedě a máme tu další organizaci, kterou potřebujeme stejně nutně, jako štědrovečerní kapr kurz stepování pro začátečníky. Je to ČT a ČRo, Česká televize a Český rozhlas, jedna z největších daňových farem u nás. Na rozdíl od dráhy železné je tato organizace alespoň občas schopna nabídnout mi produkt, který chci zkonzumovat, ale většinou se jedná o přeprodej z produkce třetích stran, kromě nedělní pohádky a večerníčků. Co se mi ale nelíbí, je způsob výběru poplatků a případná sanace ztrát této organizace z rozpočtu státu. Minimálně několik stovek miliónu by šlo ušetřit a spoustu lidí zaměstnat něčím užitečnějším, co vytváří skutečné hodnoty, kdyby byla ČT financováno přímo z rozpočtu a rozehnala ten aparát drábů, co vymáhá poplatky od každého, kdo má doma zavedenou elektřinu, a vymýšlí, jak zpoplatnit vysílání přes internet nebo zařízení schopné přijímat televizi nebo rozhlas, jako třeba mobily.
Zatímco u ČD by mi stačilo pustit do oboru konkurenci a nechat ten moloch přežít nebo padnout, ale za jeho peníze, ČT a ČRo navrhuji naprosto odstřihnout od našich peněz. Na rozdíl od komerčních stanic mají neoprávněnou konkurenční výhodu, a přitom mohou mít příjem z reklam stejně jako komerční stanice. Role hlavního informačního média, kterou tato zařízení dříve měla, už dávno zmizela v propadlišti dějin informační společnosti. Takže kdo chce poslouchat nebo sledovat tyto stanice, ať si to zaplatí ze svého nákupem zařízení, které to umožní, jako je to dnes běžné u jiných stanic. Nic složitého, nic drahého, zato velmi transparentní řešení. Tím pádem asi u nás neprůchozí, jako u nás všechno, kde se účelně eliminuje prostor pro peníze bokem kamarádům. Za pár měsíců jsou u nás volby, je na nás, jestli budeme volit zastánce příliš drahých zbytečností nebo lidi, kteří chtějí účelně vynakládat a spravovat naše peníze. Jenomže někoho takového aby člověk pohledal a navíc, zastánci drahých zbytečností už z principu věci mají dost peněz (zatím), aby jimi mohli uplácet své voliče případně financovat boj s globálním oteplením (malá vsuvka – severní magnetický pól teď míří rychlostí 64 km za rok do Ruska, tedy rychlostí zhruba stejnou, jako má průměrný spoj ČD, a to je prokázaný a vědecky podložený fakt – co tedy začít bojovat proti tomuto?) anebo stavět drahé dálnice či vyrábět projekty typu OpenCard. Nebudu dělat propagaci žádné z politických stran, kdo jste to dočetl až sem, určitě umíte používat to kilo a něco flákoty, co máme každý za očima. Ve středověku se učenci domnívali, že mozek slouží pouze k produkci hlenu při rýmě, při pohledu na naši politickou reprezentaci si někdy z hrůzou říkám, že možná měli pravdu, ale nepřestávám doufat, že se to jednou zlomí.
Takže jenom dobré volby v tom supervolebním roce přeji.
Převzato z blogu autora
