Tak především nám ministerstvo vnitra rozpustilo Komunistický svaz mládeže. Důvodem k rozpuštění byla tato část jejich programu: "KSM stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických (odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským) a společenských (zavedení socialistické demokracie) podmínek pro budování socialismu jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem." Tato lopotná čeština je prosím citát, autoru ji nevyčítejte.

Podle agenta StB Filipa, který nynčko předsedá komunistům dospělým, to není v pořádku, tedy to rozpuštění KSM, ačkoli KSČM si dalo pozor a úředně hájí soukromé vlastnictví. Což pamatuji, činili tak odjakživa. Už před volbami v roce 1946 bylo možno vidět plakáty s textem: Komunisté chrání živnostníky. Taktéž jsem, o cosi málo později, slyšel samotného Klému (co má pod čepicí, jak hlásali soudruzi) tvrdícího, že JZD nejsou žádné kolchozy. Když Klému, co správného leninovce a jistě po vzoru velkého vůdce sklátil (tak jako Lenina) lues, převzal štafetu nesmlouvavých tvrzení Tonda, vulgo Ušaté Torpédo, roku 1953 hrdým prohlášením, že netřeba podléhat šeptandě reakce, neb vláda nesáhne na dělnické peníze. (Sáhla o dva dny později). Příkladů by se zajisté daly nasbírat stohy, ale na ukázku toho, že tudíž je úplně jedno, co je a co není v nějakém programu této strany lidí zvláštního ražení, povždy majících pod čepicí vhodnou lež, to snad postačuje. Zda má soudruh Filip (ejhle, již nikoli pod čepicí míti třeba, ale míti Filipa) v duchu revolučních tradic rovněž lues, nevím.

Zprávu o tom, že komunistická mládež byla vystavena kapitalistickému útlaku, jsem si přečet na internetu a vypravil se na procházku se psem. Psy, respektive jak to odpozoroval nebožtík profesor Měšťan svou biografii skrze psy v životě zaznamenané a pamatované, už jsem na Psu popsal. Dokonce to později vyšlo i jako knížka s hezkými ilustracemi od Jana Pacáka (Psové a jiné anomálie). Kdež jsem popsal i naše poslední zvíře toho jména Tom a plemene golden retriever, u něhož se však hojně popisované přednosti jeho rasy nevyskytly. Například jsme byli vyhozeni z výcvikové školy, když při zkoušce aport, tedy retrieve, ponechal bez povšimnutí pohozenou dřevěnou činku a vydal se na sousední fotbalové hřiště, kde ho zaujal míč. Bohužel tam právě probíhalo jakési mistrovské utkání a kopálisté z toho byli nevrlí, ačkoli Tom tu jejich mičudu považoval za báječné povyražení z nudy školení a jakéhosi otravného výcviku. Však i já jsem za mlada míval raději hodiny branné výchovy než písemné práce z matematiky.

Na procházku s tím nevycvičeným psem obvykle chodíme po lukách směrem ke vsi Svaté pole. Tam se však v poslední době vyskytl problém. Podél luk je pole lán osetý neznámou právě kvetoucí a pronikavě vonící plodinou (viz foto) kam kočky chodí lovit myši. Kočky před Tomem prchají do vesnice a pes za nimi. Tím jaksi pozapomene, že na procházce je s pánem. Asi proto, že domů trefí i bez něho a cestou si (zase bez něho) ještě zažije různé legrace, například s automobily.

Takže dnes, za slunečného odpoledne rozhodnuto, vůz jsem měl venku, že na procházku se půjde k Rosovickému rybníku. Ten je hezky stranou, luka kolem jsou šírá a silnice s automobily vyzývajícími k pronásledování není v dohledu. Taktéž lidská obydlí, odkud by se kočky vydávaly na lov vzdálena. V místě je jen Pension u rybníka, tenisový court a wolleyballové hřiště, leč s odchodem léta už opuštěné. Vykonáno. Nástup a odjezd.

Však kletě, rybník vypuštěn a pejsek, čtverák jeden, to shledal natolik zajímavým, že se rozhodl prozkoumat oč jde (v létě se sem chodíme koupat) a pochopitelně zapadl do bahna. Tak důkladně, že bylo nutno k jeho vyproštění přispět. Takže jsem zapadl do bahna i já, psa spasil a ovšem i jako pes se notně zprasil. Což jaksi vylučovalo použít automobil k cestě domů. Pokud se neočistíme. Takže jsem se vydal k tomu vzpomenutému pensionu. Stálo tam pár aut, tudíž dosud nikoli zcela opuštěn. Někde tam určitě mají venkovní vodovodní kohoutek a hadici. Tenisové courty se přece musí kropit. Zajisté, v noci už mrzne a bude to zavřené, ale ještě není noc a tak se nad námi majitel klíčů, jistě dobrý člověk, slituje a vodu na chvíli pustí. Domů dojedeme sic mokří, ale nezaprasíme automobil.

Cestou jsem potkal souseda Cihelku a otázal se ho na ten kohoutek.

„Jo,“ řekl, „tamhle za rohem.“

Tamhle za rohem pensionu byla jeho jižní strana a opíralo se tam odpolední slunce. Pes se jako obvykle vydal napřed. Kohoutek tam byl, odpoledního slunce ovšem využil majitel pensionu a vynesl tam na sluníčko dvě palety mraženého masa, aby rozmrzlo. Na večer se chystala jakási merenda.

Maso, tedy to které pejsek považoval za vhodně připravenou krmi, jsem zaplatil. K žádostem o puštění vody pak opravdu nebyla vhodná situace.

Selský stav, než s ním komunisté zatočili, býval zdrojem života našeho národního. Takže když jsem až doma omytého pejska vyvedl na luka směrem ku Svatému Poli, aby ze sebe vylítal mokrotu a nenastydl nám, zeptal jsem se náhodou tamtéž se vyskytující selky (tedy to bývalo, než s nimi zatočili) co je ta záhadná plodina. A členka místního družstva, nyní zemědělský podnik, mi odpověděla:

„To je umělé hnojivo. To se zaorá a přijde tam řepka.“

Také z toho soudím, že je dobře, že KSM byl zatrhnut tipec. Dovedete si představit, že by pantáta Bezoušek, případně Jan Cimbura tvrdili, že jim na poli roste umělé hnojivo? Potíž nastává asi v tom, že majorita čtenářů (možná shodná s tou, o které tvrdí Paroubek, že by si ho přála vidět jako předsedu vlády) zřejmě nebude tušit, co za postavy jsou pantáta Bezoušek a Jan Cimbura. Takže komunistické mládeži navrhuji, nebudou mít teď co dělat, když jim byl boj s kapitalismem zakázán, ať si čtou.