Tisíce let osvědčená praxe, kterou sociální inženýři málem zabili

Val, hradba, plot, zeď a jejich střežení za použití násilí. Tisíce let funkční základ pro ochranu území. Vymezení hranic pro bezpečný život uvnitř a pro jeho obranu. Málem je zabili a teď se k nim vrací. Přirozenost lidskou neohnete.

Poslední dobou přicházejí nejen v Evropě stále častější úvahy nad potřebou stavby plotů a zdí před nelegálními imigranty. Některá rozhodnutí o jejich výstavbě, k nechuti sociálních inženýrů v Bruselu, už padla. No konečně. Vítám, že se lidé vrací k tisíciletým přirozeným tradicím. Mrzí mě, že se vrací na základě důsledků předchozích chybných multikulturalistických politických rozhodnutí, nicméně alespoň něco. Tisíce let byly valy, hradby, ploty a zdi přirozenou součástí životů lidí na planetě. Vymezovaly prostor, dávaly jasně najevo, co je čí, a že vstupem do prostoru, pokud nechci škodit a jsem vpuštěn, musím respektovat pravidla hry uvnitř. Bezvýhradně. Poruším-li je, skončím za plotem. Budu-li ho chtít nedovoleně přelézt, v lepším případě dostanu jen přes záda.

Život a zejména pak základní pravidla přežití silnějšího, trénovaného a připraveného jsou nakonec v podstatě jednoduchá a ani desítky let trvající snaha sociálních inženýrů na nich, když dojde na lámání chleba, nic nezměnila. Součástí technických prvků pro jistou míru bezpečného života, kromě osobní připravenosti a primární odhodlanosti nesklonit hlavu, jsou vchodové dveře doma. V některých případech dokonce nejen dveře vchodové, ale i dveře uvnitř bytu či domu. Nejsou tam jen proto, aby nám dovnitř nefoukal vítr a nenatekla voda, když prší. Používáme je primárně z důvodu našeho bezpečí.

Stejnou funkci, tedy vymezit prostor a říct „tady je moje/naše a platí tady moje/naše pravidla“, plní ploty a zdi kolem pozemků. Finální, od většiny obydlí nejvzdálenější, přesto však nejdůležitější, jsou hranice státu. V době světového míru, přičemž válku je dnes díky technickým a politickým nástrojům možné vést už zdaleka nejen zbraněmi, stačí čára na papíře. Když mír ve světě není, čára na papíře nestačí. Je potřeba zdí a plotů a k nim ozbrojených občanů s uniformou i bez ní, kteří jsou ochotni a schopni vlastní prostor uvnitř plotem a zdí vymezeného prostoru bránit. A teď mi řekněte, kdy jste někdo z vás viděl naposledy ve světě mír.

Vítám stavění nových plotů a obnovu starých jako součást návratu k tisíci lety osvědčeným tradicím na poli efektivní ochrany území obývaného nějakou skupinou lidí. Val, hradba, plot nebo zeď nejsou sprostá slova. Ba co víc, nejsou ani politicky nekorektní. Zachraňují životy, zdraví a majetky těch, kteří je za tímto účelem postavili a brání je - a je jedno, protože jde o princip, zda na úrovni bytu, domu, ulice, města nebo státu. Jsou otázkou principu, který lze uplatnit jak proti zlodějům, násilníkům a psychopatům, tak proti náboženskému extrémismu nebo nelegálním imigrantům.

Hloupé je, když valy, hradby, ploty nebo zdi někdo zruší v bláhovém domnění, že lidé jsou od podstaty lepší, než byli dřív, a že valy, hradby, ploty a zdi už nejsou potřeba. Byly, jsou a budou. Navěky. Stejně jako zbraně v rukou občanů coby obrana proti selhání jejich vlád, jak to zamýšleli otcové zakladatelé v USA, a jednou proti krokům vlád, v jejichž důsledku si kdokoli činí falešné zdánlivě lidské právo na život a životní prostor svůj na úkor toho našeho.