29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Přežije kapitalismus?

24.9.2016

Kapitalismus se přežil. Je třeba nové revoluce, která konečně přinese... Co? Hovory i články na toto téma se množí, úhly pohledu zahrnují dokonalý kruh, závěry nejsou přesvědčivé, dojmy nahrazují pojmy. Příkladem za všechny může být rozhovor Barbory Tachecí s Petrem Zelenkou 17.9. na ČRo Plus, uvedený titulkem Většina Čechů jsou ignoranti.

Petra Zelenky si jako tvůrce velice vážím, film Ztraceni v Mnichově mě nadchl, při jeho úvahách nad kapitalismem jsem ale slyšel totéž, co u druhého stolu Na růžku po třech až pěti pivech a kupodivu i se stejným závěrem: nadvláda peněz je absolutní, musí přijít nějaká revoluce, společnost nemají vést ekonomové, ale například kulturní sektor (sic), v Americe i jinde ovládají společnost zločinní bankéři, kapitalismus nemá nic společného s demokracií, je přece v Rusku i v Číně, navíc o sobě tvrdí, že je jediným fungujícím ekonomickým systémem a vyhrožuje, že pokud zanikne, nastane něco strašného... Kdyby tak byl býval kdysi vyšel ten pokus Pražského jara 1968...

Dojmy kontra pojmy. Co to je kapitalismus? Počátkem šedesátých let minulého století nás ve druhé třídě základní devítileté školy soudružka učitelka provedla vývojem lidstva nad barevnými obrázky, od prvobytně pospolné společnosti přes otrokářství, feudalismus, kapitalismus, socialismus až ke komunismu, a vysvětlila nám, že na počátku neměl nikdo nic a na konci budou mít všichni všechno. Ve vyšších třídách nás učili, že kapitalismus se vyznačuje soukromým vlastnictvím výrobních prostředků, tehdejší vítězící socialismus a vyhlížený komunismus naopak připouští pouze vlastnictví společenské, a to státní nebo družstevní. Kapitalismus byl už tehdy přežitým zlem zákonitě odcházejícím na smetiště dějin; vštěpovali nám, že i to nejdrobnější soukromé vlastnictví je zárodkem kapitalismu, proto socialismus svým občanům povolil tzv. vlastnictví osobní (auto, domek, chatu). Podnikání bylo sprosté slovo, všechno řídil stát, za „nedovolené podnikání“ se trestalo.

Na Wikipedii se dočteme, že kapitalismus je ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a jsou provozovány v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení zisku. Akumulací (části) zisku vzniká kapitál, který je znovu investován do výroby za účelem navýšení zisku.

Takže toto se podle Petra Zelenky a mnohých dalších (opět) přežilo a je třeba změny. Co přijde dál? Na rozdíl od Petra Zelenky to vím, díky soudružce učitelce, už čtyřiapadesát let. Socialismus a potom komunismus. Jenže v něčem, co tak samo sebe nazývalo, jsem žil od narození do svých čtyřiatřiceti let a děkuju, stačilo mi to.

Bude naší reálnou budoucností tedy nějaký jiný socialismus?

Nebo snad nějaký úplně jiný „ismus“?

Kritici kapitalismu nenávidí nadvládu peněz. Chtěli by, aby neplatilo, že „o peníze jde až v první řadě“. Lidské dějiny jsou ale silně proti a lidé zjevně také. Většině z nich, aspoň v euroatlantickém prostoru, současný systém i přes nezbytné skřípání zubů bezpochyby vyhovuje (jsou za to také levicovými mysliteli slovně biti jako žito). Lidé volí ve svobodných volbách už téměř výhradně socialistické vlády, ty pak zdaňují nejen kapitalisty, ale formou DPH i své „ignorantské“ voliče (nestačí to, musí si ještě navíc půjčovat od těch zločinců v bankách), aby voličům „ignorantům“ zajistily „sociální stát“. Někde pro tento účel (při všeobecném opovrhování kapitalisty se to jeví paradoxní) dokonce povolávají k vládnutí miliardáře, o nichž se obecně ví, že kapitál je pro ně tím, čím jsou virtuosovi stradivárky.

Není tohle nakonec už jakýsi socialistický kapitalismus, spějící buď ke krachu, aby poté skutečně nastalo něco „strašného“, nebo se nám ten pravý kapitalismus opět zákeřně vysmekne, nastolí éru Průmyslu 4.0 a s ní zavede všeobecný základní příjem (UBI, Universal Basic Income), neboli pravidelně peníze za nic? Kapitalisté vlastnící robotické továrny poskytnou (nebo budou donuceni poskytnout) státu tolik peněz, aby z nich své občany slušně zajistil a oni se mohli věnovat svým osobním radostem (někteří z nás se tak konečně ubaví k smrti).

„Vidíte, děti, já vám už tenkrát v té druhé třídě říkala, že vy se toho komunismu dožijete,“ vydechne na srazu ZDŠ po šedesáti letech okouzleně soudružka učitelka.

Mnohem blíž skutečnosti jsou ovšem známá slova z knihy osudů jednoho našeho dobrého vojáka: „Aťsi bylo, jaksi bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.“

(Zmíněný pořad zde.)