Po nástupu Ratha do ministerské funkce se resort zdravotnictví dostal opět do středu událostí. Ne však proto, že by ministr Rath zahájil dlouho očekávanou a počínaje vládou Zemana, pak Špidly a Grosse slibovanou reformu zdravotního systému. Ve skutečnosti žádný z dosavadních ministrů zdravotnictví nominovaných ČSSD nic zásadního pro resort neudělal. Stále se jede v kolejích, které narýsovali ministři ještě za vlády ODS. Ministři zdravotnictví ČSSD tento systém lépe či hůře spravovali a asi by to tak pokračovalo, kdyby si Paroubek coby předseda vlády neuvědomil, že resort zdravotnictví mu může vhodnou volbou nového ministra posloužit pro další předvolební manévr.

Dnes, po několika měsících působení ministra Ratha ve funkci, jsou již zřetelněji vidět obrysy jeho snah jak ušetřit. Kromě toho má Rath ještě jeden úkol, a to soustavným obviňováním ODS z „tunelování“ VZP masírovat českou veřejnost. A jak je známo z nedávné historie, „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“.

Je skutečností, že zásadní ekonomické problémy má v posledních několika letech VZP. Představitelé VZP se mimo jiné odvolávají na poměrně nedávné hodnocení finanční situace VZP v polovině roku 2005, vypracované pro vládu Jiřího Paroubka(!), že deficit hospodaření VZP je důsledkem nastavených parametrů českého zdravotnictví. Mimo jiné například toho, že stát za své pojištěnce platí méně, než na počátku nového systému zdravotnictví po roce 1990. Valorizace plateb za pojištěnce státu nebyla podle některých expertů dostatečná a po odečtení vlivu inflace platí stát za své pojištěnce méně, než na počátku devadesátých let.

Dalším příkladem „koncepčnosti“ ministrů ČSSD může být nařízení někdejšího ministra o zvýšení platu lékařů v nemocnicích, neboť systém má rezervy a ředitelé nemocnic měli za úkol ony rezervy odhalovat. Je velmi pravděpodobné, že systém zdravotní péče jisté rezervy má a pokud v něm proteče ročně několik set miliard korun, výše těchto rezerv není zanedbatelná. Je však rovněž velmi poučné, že ti ministři zdravotnictví za ČSSD, kteří přišli s poměrně racionálními koncepty jak snížit náklady zdravotní péče (např. vyšší spoluúčastí pacienta) byli postu ministra rychle zbaveni.

Ministr Rath uvalením nucené správy na VZP získal kontrolu nad zhruba 60% obratu v systému zdravotní péče. Jeho systém základní sítě neziskových nemocnic, který byl formulován jeho předchůdkyní, má zabít několik much jednou ranou. Tou první „mouchou“ je ten „nepříjemný“ fakt, že stát se zbavil před několika lety nemocnic, které do té doby spravoval, a převedl je s dluhy na kraje. Pod tlakem krajských samospráv pak sice část dluhů nemocnicím stát uhradil, nicméně většina státem předaných nemocnic zůstala zadlužena a kraje tak musely řešit otázku, jak s nemocnicemi dál. A některé kraje, zejména středočeský, se rozhodly tuto situaci řešit převedením jejich nemocnic na obchodní společnosti a některé, do té doby zadlužené nemocnice, se po převedení na obchodní společnosti začaly hospodářsky ozdravovat. Již ministryně Emmerová zahájila proti „privatizaci“ nemocnic kampaň, v níž argumentovala tím, že takto spravované nemocnice se budou zbavovat „méně lukrativní činnosti“ a že nezajistí dostatečnou zdravotní péči pro všechny pojištěnce. Nebyly vůbec brány v potaz příklady již převedených nemocnic, v nichž došlo nejen ke zlepšení ekonomické situace ale i ke zlepšení zdravotní péče. Nový zákon prosazovaný ČSSD a KSČM má definovat nový statut nemocnic, které mají tvořit „páteřní“ systém zdravotní péče, jako neziskové organizace. Manipuluje se zde velmi nehezky s termínem, že se „se zdravím nemá kšeftovat“, tj. že tvorba zisku ve zdravotní péči je cosi amorálního. Přitom to nejpodstatnější je, co se se ziskem stane. Pokud v rámci obchodní společnosti a jejich stanov je zajištěno, že se zisk reinvestuje a pouze z malé části se použije na mzdové náklady, je to naprosto a stoprocentně morální i normální. ČSSD a KSČM však vedeny ideovými předsudky prosazují koncept neziskových organizací jako univerzální metodu na ozdravení našeho zdravotnictví. To souvisí s druhou „mouchou“, kterou by levičáci rádi v českém zdravotnictví zabili.

Již mnoho let se diskutuje o tom, že v českém zdravotnictví existuje nadbytek kapacit. Operuje se s „vytížeností“ lůžek, statistikami, které dokládají větší počet lůžek na počet obyvatel než v řadě jiných vyspělých států. O tom, že jistá redukce počtu lůžek v jistých oborech může být provedena, nepochybuji. Ta základní otázka však zní: JAK? A ministr Rath zná řešení. Právě jenom tomu typu tzv. páteřní sítě neziskových nemocnic bude umožněno získat smlouvy s VZP- přednostně! Přitom celý uplynulý vývoj umožňoval jistou konkurenci i při poskytování zdravotních služeb. Vznikla tak menší lůžková zařízení z nemocnic většinou v menších městech, která se dokázala o své pacienty také velmi dobře postarat a kde úroveň léčby rozhodně není zásadně horší než v renomovaných fakultních nemocnicích. Taková jedna menší nemocnice nedávno zachránila mého tchána, který dostal poměrně silný infarkt. Poněkud vzdálenější krajská nemocnice neposlala záchranku, a tak přijela záchranka z poněkud bližší menší nemocnice a tchána zachránili. Kde tedy ministr Rath bere odvahu odepřít více než třetině lůžkových zařízení právo na smlouvy s VZP? Nebo jinak, když už VZP (pod nucenou správou!) takovou smlouvu milostivě uzavře, jenom za podmínek, které si sama určí, tj. bude rozhodovat o tom, co se v daném zařízení bude dělat a co ne!

Případ čtyř nemocnic ve středočeském kraji je bohužel opět motivován podpásovými údery ministra Ratha. Rath tvrdí, že o nic nejde, že nemocnice mají jakési „přechodné“ smlouvy, které jim zaručí financování ze strany VZP. Vedení VZP ústy svého mluvčího naopak tvrdí, že žádné takové smlouvy neexistují. Jak uvedl hejtman středočeského kraje, bude si kraj muset půjčit na provoz těchto nemocnic s tím, že pokud VZP náklady na léčbu neuhradí, bude v kraji ochuzena doprava a další instituce ve správě kraje.

Systém zdravotní péče, který byl v posledních letech pod tlakem deficitu ve VZP, však byl přes všechny potíže funkční. Ministr Rath svými zásahy do systému zasadil zdravotnictví silný destabilizující úder. A vlády ČSSD si počínají nesmírně šikovně, pokud jde o řešení problémů, které způsobily vlastní činností. Je velmi pravděpodobné, že na své lednové programové předvolební konferenci zaujme ČSSD mnohem obezřetnější postoj než prosazuje ministr Rath. Návrhy očekávám opět v rovině záruk za „bezplatnou“ zdravotní péči pro každého, pro nemocnice, které nejsou na seznamu Rathových „vyvolených“ bude mít program ČSSD také optimistické plány. I současná pře s lékárníky bude vedena ke smířlivosti a ústupkům, jak naznačil náměstek ministra zdravotnictví. Program ČSSD pro volby 2006 tak „vyřeší“ problémy, které svým nástupem na ministerstvo Rath způsobil. Takže, české zdravotnictví jistě Ratha přežije, je jen otázkou, za jakou cenu.