Jedním z opomíjených problémů je neustále se zvyšující spotřeba oblečení a textilu. Jde o problém globální, Česká republika v tom ohledu bohužel není výjimkou.

Každý občan ČR údajně spotřebuje okolo 18 kilogramů textilu ročně, což je zdaleka nejvíce v historii. Inu – udělám si radost, koupím si nové tričko či košili, takhle uvažuje stále víc lidí.

Jak opakovaně upozorňují ekologické organizace, pěstování textilních plodin, zejména bavlníku, je velmi náročné na vodu, hnojiva a pesticidy, z čehož plyne negativní dopad na životní prostředí. Textilní průmysl také celosvětově produkuje obrovské množství odpadních vod, jež vznikají při praní, čištění, barvení a úpravě textilního vlákna a při výrobě páry. Nechci zde čtenáře unavovat dalšími četnými negativními dopady textilního průmyslu, ostatně dají se dnes snadno dohledat, rád bych se nad věcí zamyslel z jiného úhlu pohledu.

Zeman ekologický

Před časem se stal předmětem kritiky prezident Miloš Zeman za svůj „prázdninový outfit“ na Vysočině. Tato kritika se ze strany samozvané české módní policie opakuje vůči hlavě státu každoročně.

Mimo jiné mu letos bylo vyčítáno seprané polo triko. Proč prý si nekoupí nové?

Jenže není to naopak znak ekologického smýšlení českého prezidenta?Prostě oděv šetrně nosí delší dobu a to je z pohledu ochrany přírody velice pozitivní. Proč se ho zde nezastanou třeba příznivci Strany zelených či různých ekologických „neziskovek“? Jak jsme naznačili výše, naše planeta rozhodně není na jedno použití, a kdo si každých patnáct dnů kupuje nové oblečení, planetu velice zatěžuje!

Možná bude můj následující apel znít do značné míry bláznivě. Avšak nastal čas, abychom žádali po rozumnějších politicích a dalších veřejně známých osobnostech, aby začali chodit ve starším, „sepraném“ oblečení. Obnošená košile či kalhoty se musí stát spíš předmětem sympatií, nikoliv dryáčnického posměchu!

Ergo kladívko, kterak má občan věřit různým celebritám zaštiťujícím ekologické nadace, když se v médiích objevují ve stále novém oblečení? Uvědomují si „naši slavní“ neekologičnost svého chování?

Pravidla etická i estetická

Totéž by se mělo stát nový estetickým pravidlem i pro úředníky veřejné správy, a to nejen z ministerstva životního prostředí. Jak uvěřit radnímu kraje či města hořekujícímu nad potřebou snižovat množství odpadu, když se sám neustále vyskytuje ve veřejném prostoru v novém oblečení? Nelze steak jíst a současně mít, vážení.

Blíží se nám podzimní komunální volby – jsem zvědav, zda si některá ze stran, která v nich uspěje, dovolí do etických kodexů pro pracovníky radnic prosadit, že se úředníkům doporučuje chodit v pracovní době v ekologicky šetrném oblečení a že na pracovníky ve starším obnošeném ošacení bude jejich nadřízenými nahlíženo veskrze kladně.

Je mi jasné, že mnohým čtenářům a čtenářkám asi budou tyto mé názory připadat „extravagantní“, pokud však chceme snížit negativní dopady zatěžující naši planetu v důsledku nebývale vysoké spotřeby oblečení a textilu, tak jiné cesty nevidím.

Nebo chceme čekat v nové nažehlené košili konec civilizace? Hlavně, že nám to sluší…

LN, 23.7.2018

Autor je právník a publicista

SuKolman.cz