SPOLEČNOST: Přestaňme se strašit znásilněními

Denně je znásilněno 43 žen a zřejmě ještě více! V ČR už došlo k více než 800 000 znásilněním! A nová vláda to vůbec nebude řešit, protože byli zvoleni jen 4 Piráti! ... Eh, zpomalme, prosím.

Složení nové vlády je stále ještě v jednání, někteří komentátoři už ale mají jasno – nebude řešit problémy žen a jejich znásilnění, kterých je „30 až 43 (a zřejmě ještě více) denně“. Důvod? Byli zvoleni jen 4 pirátští poslanci, kterým údajně jako jediným mělo na této problematice záležet.

Nevím, odkud se tohle přesvědčení v hlavách levicově-liberálních novinářů vzalo, v minulém mandátu jsme se jako lidovci tímto tématem intenzivně zabývali také a rozhodně hodláme pokračovat. A když jsme u toho, vlastně ani nevím, kde se vzala ta alarmující čísla.

Policejní statistiky mluví jasně

Nejprve pár policejních statistik. Např. počty zmiňovaných znásilnění se dají dohledat na webu www.mapakriminality.cz, a to i s rozkreslením okresů, kde se ve zvoleném časovém období vyskytly nejvíce, aby lidé měli lepší představu o tom, jak (ne)bezpečno je v jejich okolí. Údaje tu jsou vždy až s ročním zpožděním, aby se laicky řečeno maximalizovala přesnost statistik podle došetřených případů. Vypsal jsem si do tabulky počet trestných činů znásilnění a udělal graf, kolik těchto případů policisté za jednotlivé roky řešili. Zde máte výsledek:

Obrázek 1: Počty znásilnění řešené českou policií v jednotlivých letech tak, jak je uvedeno v tabulkách na webu www.mapakriminality.cz; *údaje za rok 2020 reflektují jen období leden – listopad a konečné číslo tak bude trochu vyšší. (vlastní zpracování)

Z grafu se dozvídáme, že nelze pozorovat nějaký jednoznačný trend zvyšování či snižování počtu znásilnění, spíš si troufnu říct, že případů je stále okolo 640 ročně, plus mínus zhruba 50. Jak se došlo k číslu „až 43 denně, spíš ještě více“ moc nedokážu pochopit ani po přečtení metodiky pana redaktora, vychází mi jiná čísla. V každém případě to má co dělat s odhadem, že ne všechna znásilnění jsou nahlášena (viz dále) a ODHADUJE SE, že jich je ročně až 12 000. To by při vydělení 365 bylo 32 denně, viz následující tabulka navazující na graf výše.

Obrázek 2: Výpočty odhadovaných reálných počtů znásilnění. (vlastní zpracování)

V tuto chvíli to možná vypadá tak, že odhady neberu příliš vážně. To není pravda, nijak nerozporuji, že v této souvislosti skutečně můžeme dávat jen odhady. Jedním z největších problémů konkrétně u znásilnění je totiž to, že pro spoustu obětí jde o natolik traumatický zážitek, že to poslední, co chtějí, je o tom někde mluvit, chodit na kontroly a čelit vyslýchání, jestli se čin stal přesně tak, jak to ony vnímají. V případě partnerského násilí pak svou roli může hrát strach z rozbití rodiny apod. Ty důvody tu opravdu jsou. Nicméně vnímám zásadní rozdíly mezi kvalifikovanými odhady od vyšetřovatelů v terénu a výzkumy od různých neziskových organizací.

Nahlášených případů je 30 % - nebo jen 3 procenta?

Podle autorů učebnice Kriminologie z roku 2019 je nahlášena jedna desetina až jedna třetina případů. Kristýna Ciprová ve sborníku Fakt a mýtů o znásilnění z roku 2010 mluví o 8 %. Čeští sexuologové Weiss a Zvěřina ve své studii z roku 2009 tvrdí, že 11 % českých žen bylo násilím přinuceno k pohlavnímu styku, ohlášeno mělo být jen 5 % těchto činů. Zmíněných 5 % uvádí i nezisková organizace Persefona, ve svém Průzkumu Sexuálního násilí očima české veřejnosti (2016), podle něhož má být v Česku až 800 000 znásilněných žen a obětí sexuálního násilí byla třetina společnosti. Česká ženská lobby ve svém průzkumu z roku 2015 pak uvádí 3 – 8 %.

Kriminalisté tedy uvádějí zásadně vyšší čísla než neziskové organizace čerpající na problematiku dotace, kdy i přes všechny peníze vydávané na tuto oblast, osvětové kampaně, akční plány vlády a medializaci, to číslo už zhruba 12 let zůstává úplně stejné – tedy zhruba 5 % tak, jak k tomu došli v roce 2009 ve svém konkrétním výzkumu sexuologové Weiss a Zvěřina.

Na tomto místě se proto myslím mohu ptát, jak je tohle možné. Jen EU v rámci víceletého finančního rámce 2014 – 2020 totiž vyčlenila na oblast rovnosti žen a mužů, což má být prevencí mj. znásilnění, 6‚17 miliardy eur, tedy přibližně 180 miliard korun. Kde je tedy jejich přínos? Pořád slyším jen alarmy, jak se násilí pouze zvedá a čísla se jen zhoršují. Když se ptám dál, přijde odpověď, že je to kvůli lepšímu reportingu, ale tady se přeci právě dozvídám, že reporting ani lepší není a čísla jsou pořád podhodnocená! Jak to tedy je? A bude se mi někdo divit, když přiznám, že mi to celé aktuálně připadá jako přestřelené strašení, aby někdo hlavně sám získal peníze či se ukázal jako ten správný ctnostný rytíř a pomoc obětem je až druhotný zájem?

Násilníkem snadno a rychle – stačí nežádoucí pohled

Ještě bych se rád vrátil k výzkumu Persefony, v němž došli k vyloženě astronomickým číslům v podobě zmíněných 800 000 znásilnění, kdy obětí sexuálního násilí měla být rovnou třetina společnosti (viz obrázek 3 níže). To mi totiž trochu připomíná variaci dětské hry Městečko Palermo, kdy je v místnosti dejme tomu 10 dětí, 1 už je mrtvý, další 3 postřelení, jeden je vrah a pojďme si na něj ukázat, než zabije (znásilní) další!

Ten výzkum je zajímavý hlavně v tom, že se v něm 2088 náhodných lidí zeptali, kolik si myslí, že je ročně v Česku znásilněno žen. Dělat jakékoliv závěry o míře výskytu tohoto závažného jevu ve společnosti z podobné ankety má vypovídající hodnotu asi jako zeptat se lidí v polském pohraničí, kolik si myslí, že se letos prodalo kilo cukrové vaty na pražské Matějské pouti. Tedy prakticky žádnou, protože to prostě jsou jen náhodné tipy totálních lajků, i když jich je „reprezentativní množství“.

Obrázek 3: Z oficiální tiskové zprávy neziskové organizace Persefona o tom, jaká má být míra sexuálního násilí v České republice. (vlastní zpracování podle Persefona.cz

Tento výzkum byl prezentován i v Senátu v rámci lobbingu za nutnost přijetí kontroverzní Istanbulské úmluvy a dostal se téměř do všech českých médií. Říkám si, jestli se vůbec někdo zamyslel nad tím, že jestli tu máme 800 000 znásilnění předně u žen mezi 18 – 34 lety, kterých je dle statistik ČSÚ 1 038 694 (rok 2017), znamenalo by to, že pokud se třeba po 20 letech potkají spolužačky ze základky, prakticky každá musela už být znásilněna. ... Proč ti lidi vlastně nezvolili ty Piráty, když je tohle tak obrovsky masové?

Pro odpověď asi nemusím chodit nijak daleko, stačí si podrobněji pročíst onen výzkum. Pokud někdo za vážné sexuální násilí považuje i „nepříjemné zírání“, dostane se s pomocí vhodných návodných otázek na podobná čísla snadno. A nikdo mi nevymluví, že podobné strašení pak této závažné tématice, kterou osobně také dlouhodobě řeším, jen udělá medvědí službu.

Příkladem, jak moc nezdravě to může vyklenout celou diskuzi, může být Austrálie, kde řeší už jen výhradně násilí na ženách a jejich dětech, do čehož investují astronomické částky a u rozvodů se pak křivá obvinění z partnerského násilí objevují v 82 % případů (viz zde, strana 84; novější studie přinášejí podobná čísla). Ale o tom už třeba někdy příště. Teď je totiž potřeba hlavně podpořit vznik nové vlády, a ne do ní rovnou kopat kvůli neopodstatněným domněnkám, že něco údajně ani nebude řešit, protože je přece konzervativní. A všichni konzervativci prostě jsou úchylové, kteří brání násilníky, že, pane „nezávislý komentátore“ Fendrychu?

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu