Nebude to trvat dlouho. Vrátíme se z dovolených a zase to začne. Co? Inu masáže našich mozků před podzimními volbami. To bude informací. V poslední době jsme jimi docela zaplavováni. Musím přiznat, že mnohé z nich vypadají zajímavě. Jenže mnozí jejich šiřitelé počítají s tím, že všechno nevíme. A v těchto případech nás vedou někam zcela jinam.

Dovolte mi použít několik příkladů ze života zvířat, abych nikoho neurazil. Tedy třeba někdo může tvrdit, že pes skáče na svého pána z živelné radosti, protože ho vidí. Ona pravdivá informace je ovšem zcela neopravdivá. Víme, že pes jako každé krotké zvíře považuje člověka za svého partnera a přiznává mu nadřazené postavení ve smečce, k čemuž podle psích pravidel slušnosti patří strčit zespodu čenichem do brady hodnostně vyššího. Člověk má ovšem pro psa obličej poněkud příliš vysoko, proto ono psí vyskakování.

Nebo další příklad - jestliže se vám kočka otírá o nohy, můžete si myslet, že jde o projev kočičí přízně. Jenže je to jinak. Kočkám dělá dobře elektrostatický náboj v jejich kožichu. A třením si svůj kožich elektrizují. A váš pes, když vrtí ocasem, nečiní tak proto, že vás rád vidí. Jde o běžně používaný způsob v psí smečce, jak co nejrychleji a nejúčinněji rozšířit svůj individuální pach, jakousi „vizitku", linoucí se ze žláz uložených při kořeni ocasu. Pes nám tím říká, navětři si, že jsem to já. Neví chudák, že lidský čich je stotisíckrát méně ostrý než čich jeho, vytvářející docela jiný svět, než je svět náš - svět nesčetných a navzájem přesně rozlišených vůní, pachů a signálů.

A co liška? Ta je například líčena jako zvíře zlé, vychytralé a lstivé. Lišky jsou však velmi inteligentní a zcela jiné. Chytí-li se například některá do želez, pamatují si lišky pach železa, takže se všechny ostatní již návnadě vyhýbají. Liška z hladu slupne všechno. Její hlavní potravou jsou myši, žáby i slimáci. Její drancování kurníků se poněkud přehání. K přepadávání drůbeže se uchyluje v době, kdy musí za každou cenu uživit svá mláďata. V lese loví většinou slabé a nemocné kusy.

Žádné zvíře neloví ze zlé vůle, ale protože je k tomu nutí jeho přirozenost v honbě za potravou. Lišky, stejně jako vlci, žijí v širokém rodinném systému. Kdybychom mohli lišky obdařit nějakými morálními vlastnostmi, tak by lišáci byli opravdovými gentlemany. Otec lišák totiž přináší do nory potravu své družce, která zde čeká na porod nebo má čerstvě narozená mláďata. V široké liščí rodině pomáhají všechny podřízené samice dominantní lišce s výchovou jejích mláďat. A mimochodem - tyhle nespářené lišky žijí docela cudně.

Nebo dudci. Málokdo ví, proč se říká „spal jako dudek“. Nejvíce se to říká o dětech, ale slyšel jsem to i o dospělých. Vždycky jsem si myslel, že asi dudci nějak silně spí, nebo snad dokonce dudají. Jenže ono to vysvětlení je trochu prozaičtější. Dudčí mládě má takovou vlastnost, že cítí-li se ohroženo, vystrčí proti nepříteli zadeček a vystříkne trochu řídkého trusu, k němuž dodá z kostrční žlázy něco tekutiny po čpavku páchnoucí. Výsledek je pach, který odradí každého. Ovšem dudci tuto schopnost ztrácejí, až když jsou již dospělí a jsou schopni se sami živit a utíkat. Příroda je úžasně moudrá.

Nu a nemluvně, které spí jako dudek, je takové, kterému když ráno rozbalíme pleny, je cítit jako ti malí dudci. Proto se říká, že „ spí jako dudek“.

Takže v přeneseném slova smyslu. Když nás někdo před volbami bude ujišťovat, že nás má rád zrovna tak jako náš pes či kočka, že nechce být drzý jako liška a že nám přeje, abychom spali jako dudci, tak od takového člověka utíkejte hodně daleko. Ale mám obavu, že na to zase hodně lidí zapomene.