Předpokládám, že stejně jako já má mnoho občanů ČR dilema. Koho vlastně volit a proč?

Pamatuji se na volby bezprostředně po roce 1989, mimo jiné i na plakát s textem "Kdo nevolí, volí zlo". Byla na něm vyobrazena hlava jedovatého hada s otevřenou tlamou a zuby připravenými ke kousnutí. Znamenalo to varování, že pokud občané neprojeví svoji vůli vybrat si své zastupitele, jejich hlas přijde nazmar a díky volebnímu systému se část jejich mínění objeví ve volebním výsledku stran, které by nikdy nevolil, například tehdy legální KSČ.

V následujících volbách se možnost promarnit svůj názor zvýšila. Díky existujícím pravidlům je každý hlas voliče volícího strany, které nepřekročily potřebnou hranici volitelnosti, dle stanoveného klíče rozpočítán k dobru těm, které hlasováním prošly. Tedy například i stále existující KSČ.

Navíc, voliči jsou masírováni agenturami pro průzkum veřejného mínění, které "profesionálně" říkají, která z politických stran je "volitelná" a která ne. Zajímavé na tom je to, že výsledky těchto předpovědí se mnohdy značně rozcházejí a vzbuzují podezření, že byly vyrobeny na zakázku zadavatele. Takže výsledky nejsou někdy nic moc, nicméně mají zásadní vliv na rozhodování voličů.

Volič, který bere v úvahu tyto předpovědi, stojí před dilematem. Volit politickou stranu, s jejímž programem souhlasí, ale jejíž výsledky se dle předpovědí rozpliznou mezi vítěze voleb, nebo volit někoho, kdo je nejblíže jeho názoru, i když se závažnými dílčími výhradami (oblíbený termín je "se skřípěním zubů")?

Jsem dlouhodobě tzv. "pravicový volič", i když jsem od roku 1989 volil několik různých stran. A zuby jsem skřípěl při několika posledních volbách, ke každé volitelné "pravicové straně" jsem měl závažné výhrady. Ale co dělat? Nevolit, nebo dat hlas některé ze stran, které nepřekročí hranici volitelnosti? To by v podstatě vyšlo nastejno a možná, že mnou zvolená strana splní alespoň část svých předvolebních slibů a ztotožní se s mými názory. A tak jsem volil "pravicové", avšak volitelné strany. Teď jsem se rozhodl skončit s touhle taktikou.

Ukázalo se totiž, že můj odevzdaný hlas stejně přišel nazmar. Nadále budu volit dle svého přesvědčení bez ohledu na to, jestli mnou vybraná strana překoná magickou hranici volitelnosti. A doufám, že lidí jako já přibude, protože jinak se naše zakonzervovaná politická scéna nepohne.

Aby nedošlo k omylu, poznamenávám, že nejsem zastánce spasitelských projektů pánů Babiše, Okamury nebo paní Bobošíkové, protože žádné opravdu spasitelské projekty neexistují. A navíc, pokud chci volit pravicovou stranu, výše zmíněné mezi ně nepatří.