Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Představy soudružky Semelové

1.3.2016

V jednom starém americkém filmu Clark Gable vysvětluje italskému klukovi, že co syn Gablova bratra je vlastně Američan. Hubatý kluk se zamyslí a odpoví:

„Ale nikomu to neříkejte. Mám už těch problémů dost.“

Tak nějak by podle mého názoru měla reagovatat Marta Semelová na otázku, jestli je marxistického vyznání. Soudružka-poslankyně většinu těch nejodpornějších stalinistických přístupů k vládě lidu nezažila, i když se údajně každoročně zastavuje u hrobu kdysi velkého Klémy Gottwalda v den výročí Vítězného února, aby mu vzdala práci čest.

Připomeňme si, že v posledních volbách získala Komunistická strana Čech a Moravy jako třetí nejsilnější v zemi téměř 15 procent hlasů. Takže ať už je Semelová soudružkou z přesvědčení nebo prostě užívá sinekury, její poslanecké koryto v určitém smyslu představuje hanbu demokratů. Ti ještě této straně ve volebním smyslu nedokázali „zakroutit krk“, jak se kdysi vůči nim vyjadřoval Gottwald, i když za součet komunistických provinění vůči lidskosti a pravdě by si to rozhodně zasluhovala.

Pár dní po tom, co jsem četl slova této soudružky u výročí Vítězného února, jak tehdy mnoho lidí „nastoupilo cestu k důstojnému životu“, našel jsem v torontských novinách pojednání o současné situaci v Komunistické straně Číny. Ta byla shodou okolností založena ve stejnou dobu jako ta naše „rodná“.

Ale ani situace tam v Asii není dnes zrovna růžová, a tak před týdnem tamější vedoucí soudruh Si vydal mediální poselství v tom smyslu, že strana si musí osvojit metody práce, které už hlásal velký Mao.

„Tento nový zákrok některé živly rozzlobil,“ hlásí noviny Globe and Mail, „protože obrození komunistické ideologie je poněkud otřesné v zemi, kde jsou zuřivě si konkurující společnosti, s jejichž akciemi se veřejně obchoduje. Jsou zde sice obrovská nákupní centra plná luxusního zboží, ale také nesmírné rozdíly v bohatství.“

List dále píše, že čínská strana si s tím jaksi dovede poradit: „... částečně skrze nemilosrdné umlčování disentu, částečně skrze všudepřítomnou propagandou, podle které se sama prohlašuje za jakýsi základní kámen moderní Číny.“

Zde je třeba si připomenout, že tato komunistická strana vznikla v roce 1921, tedy ve stejnou dobu jako ta československá. K moci přišla ne pučem ale po vzoru Sovětského svazu: rudě krvavou revolucí. A po vzoru Sovětského svazu také pokračovala stejně krvavě i poté. Ovšem s tím rozdílem, že zatímco naši soudruhové jako vladaři definitivně selhali v roce 1989 a ti sovětští o dva roky později, ti čínští, s pomocí těch nákupních středisek, mizerně placených proletářů a úspěšné propagandy, fungují dodnes.

Osobně si často připomínám pátek, 5. března, 1948. V ten den totiž můj táta, když co demokratický odbojář, který přežil Osvětim, rodinu převedl přes Šumavu do Bavorska k Američanům. Díky tomu jsme tedy i my nastoupili tu cestu k tomu důstojnějšímu životu.

I když ne ve stejném smyslu, jak si to představuje soudružka Semelová a jak si to taky kdysi asi představoval Mao Ce-tung.



zpět na článek