Někdy před třiceti lety kolovala mezi lidmi historka, že někdo položil rádiu Jerevan otázku, zda je pravda, že Čajkovskij byl homosexuál. Rádio si vyžádalo týden na rozmyšlenou a pak odpovědělo: „Je to pravda, ale vážíme si ho pro něco jiného.“ Máme vládu, která se dostala k moci v souhlase s ústavou demokratického státu. Slíbila reformy, o jejichž nutnosti je přesvědčena jak pravice, tak levice. Místo toho, aby předmětem veřejné diskuse byla reforma, vyžívají se média bulvárním propíráním korupčních a a odposlouchávacích afér. Historie si však bude - nebo nebude – této vlády vážit podle toho, jak úspěšné budou její reformy.

Petr Moos se v LN dne 19.5. připojil k mediálnímu chorálu odsuzujícímu naši politickou scénu, na kterou vyvřely Věci veřejné jako hnisavá proleženina. Na ní se otevřel vřed jako okno, kterým je vidět podstatu dvacetileté demokratické politiky v Čechách. Podle jeho mínění může občan vidět, že je úplně jedno, zda vládne levice nebo pravice, vláda Petra Nečase ztratila mandát veřejnosti k dalšímu vládnutí. Záchranu vidí v obnově levicové opozice, která je schopna nastolit zásadní etické otázky směřování politiky, zatímco pravice nemá etiku žádnou.

Ales Furst v pátečních LN napřed Moose pochválí, že přesně rozkryl podstatu krize zastupitelské demokracie, řešení však nevidí v obnově nějaké etické levice. Podle jeho mínění je třeba, aby jak na pravici, tak na levici byla odvržena lež a nemravnost a znovu oživena poctivost, pokora, svědomí a zodpovědnost.

Vychází mi z toho, že Petr Moos stanovil krutou diagnózu a Aleš Furst ji poopravil.Oba navrhují terapii morálkou, o které se Moos domnívá, že jí bude schopna jen levice.

Souhlasím s Moosem, že není rozdíl mezi levicí a pravicí, pokud jde o korupci a fízlování. Pravicový nebo levicový přístup však čouhá z každého politického kroku našich politiků. Petr Moos má jistě právo šířit názor, že naše vláda ztratila mandát k vládnutí, nesouhlasím s ním však, že je to názor veřejnosti. Aleši Furstovi závidím víru, že pomůže apel na na poctivost a svědomí lidí. Jako zkušený psychoterapeut jistě ví, že posilování superega poukazováním na morálku nebývá terapeuticky úspěšné.

Společnost se chová mravně, když vytváří tlak, aby bylo dobro odměňováno a zlo trestáno. Je dobré, když je odměněna kvalitní práce, jejíž výsledky jsou propěšné, ať už je to pečení chleba nebo kardiochirugický zákrok. K cílům pravice patří, aby dobrý pekař a dobrý chirurg byl odměňován víc, než špatný pekař a špatný chirurg, k cílům levice patří, aby rozdíly v odměnách nebyly nemravné a aby i neúspěšný pracovník nebo nezaměstnaný uživil rodinu.

O trestání zla se má starat státní správa bez ohledu na to, zda je vláda pravicová nebo levicová. Je věcí státu, aby fungovaly soudy a policie, a policie by se neměla spoléhat na investigativní novináře, že budou odhalovat trestnou činnost. Něco není v pořádku, je-li boj s korupcí důležitým bodem programu politických stran.

Média přilévají oleje do ohně, vytuší-li někde zárodek konfliktu. Zdá se, že se těší na pouliční demonstrace a eskalují názorové rozdíly politiků na úroveň ultimativních výhrůžek ještě před samotným jednáním. Tento blog píšu s naivní nadějí, že nalévám olej na rozbouřenou mořskou hladinu.

Máme vládu, která dostala mandát vládnout čtyři roky. Je přirozené, že ztrácí popularitu, když snižuje platy a chce prodloužit dobu odchodu do důchodu. Asi jí to voliči v příštích volbách spočítají. Historie ji však bude hodnotit podle výsledků reforem, které prosadí.

Média reagují na to, co se v politice děje. Mám dojem, že reagují alergicky. Alergie může organizmus společnosti vážně poškodit.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora