Současné soustředěné bombardování kandidátky na členství v Radě ČT Hany Lipovské je ukázkou, kam jsme dospěli v každodenním provozu demokracie. Po trapném zdivočení oslav 17. listopadu ukazuje současné dění kolem voleb do Rady ČT, že čert lepšolidství nikdy nespí.

Hana Lipovská je konzistentně publikující ekonomka, křesťanka a navrhla ji Česká biskupská konference. To si hoši dovolili dost. Nastala dělostřelecká palba ze strany devatenácti zdivočelých senátorů v čele s jurodivým zvěstovatelem jedině správných lepších zítřků Markem Hilšerem. Nesmíme ale zapomenout na senátory Lukáše Wagenknechta, Jiřího Dienstbiera nebo Václava Lásku, protože ti nemohou chybět u žádného žalování, zvlášť když jde o ČBK. Příjemně překvapil Jiří Drahoš, který se nezúčastnil; konečně nějaké kladné bodíky.

Chvíli jsem se chvěl strachy, že stranou zůstane Tomáš Halík, ale jen chvilku, protože nezklamal a v čele kohorty ustavené Českou křesťanskou akademií se pustil do ČBK a žádá, aby zvážila svoji pekelnou nominaci.

Všichni jsou téměř zdeptáni tím, že Hana Lipovská pochybuje o smyslu duálního systému, který přinesl televizi veřejné služby, a ráda by se také zaobírala způsobem hospodaření ČT. Ale ještě děsivější je, že spolupracuje s Institutem Václava Klause. Tak to tedy ne, jde o ohrožení demokracie a veřejnoprávního charakteru veřejnoprávní bedny. Už vidím Msgre. Halíka ve spacáku spolu s Aňou.

Dominik kardinál Duka výstižně a suše námitky proti návrhu kandidátky Hany Lipovské odmítl a dobře tak. Ale teď pozor: Hana Lipovská si dovolila uvést, že chce v Radě ČT hájit pravdu, ať to bude nepříjemné pro ni, nebo pro lidi z ČT. Ukázkou duševního nudismu a zoufalství politika, jehož politické hodování docela jistě končí, je vyjádření Miroslava Kalouska. Přirovnal mimo jiné Hanu Lipovskou k Bernardu Guiovi nebo k Bobligovi z Edelstadtu, upalovači čarodějnic, protože oni přece také páchali věci ve jménu pravdy. To je tedy úpadek nevšední. Kalousek je prostě nestyda a je na čase ho přestat brát vážně.

To, co se teď děje kolem Lipovské, ale nakonec i kolem Luboše Xavera Veselého, je ukázkou, jak uvažují lepší lidé, kteří vědí lépe, co si ostatní mají myslet, a ty, kteří mají jiné názory, než jimi aprobované, jsou schopni ukamenovat. Jděte se bodnout jako jeden muž. Chováte se otřesně.

Na samotný závěr, jestli do dnešním dnů hodně lidí váhalo, má-li veřejnoprávní televize význam nebo ne, nejspíš procitlo. Může nahlédnout, komu že vlastně veřejnoprávní bedna slouží.