Je potěšující, že Vladimír Bystrov v článku Ústav bez opravdové paměti národa (LN, 25.10.) přiznává, že "poznávání a zveřejňování pravdy o panování komunismu je roztříštěno", a proto je myšlenka ÚPN "pochopitelná a přínosná". Je však překvapující, že dále přináší konkrétní připomínky k znění návrhu zákona a mezi řádky náhle odmítá myšlenku jeho zřízení jako takovou.

Není pravda, že se materiály komunistických bezpečnostních složek budou soustřeďovat do jediného "superarchivu", čímž budou po dlouhou dobu ochromeny. Stávající archivy zůstanou tam, kde jsou. Naší prioritou je sjednotit jejich správu a prosadit nakládání s nimi a jejich zpřístupňování podle platných zákonů. Faktické místo uložení archiválií není aktuální otázkou. Temná věta o "nebezpečí odklizení nepohodlných dokumentů" je zbytečným obviněním budoucích zaměstnanců ÚPN z porušování předpisů. Takové lidské selhání je možné kdykoli a se zřízením ÚPN nijak nesouvisí.

Návrh prý neukládá ÚPN zkoumat ideologii komunismu, jen jeho konkrétní činy. Mají však tuto ideologii skutečně zkoumat dokumentaristé a archiváři? Není spíše jejich úkolem shromáždit "tvrdá data" a jejich výklad nechat filozofům? Je to námět na zajímavou diskusi, nikoli námitka proti myšlence zřídit ÚPN.

Panu Bystrovovi chybí období 1945 až 1948, jímž se ÚPN nemá explicitně zabývat. Je to zcela legitimní připomínka, zejména z hlediska jeho aktivit v iniciativě Oni byli první, která se zabývá zločinným zavlečením ruských emigrantů do sovětských gulagů v roce 1945. Je to opět téma na seriózní diskusi, která ve sněmovně jistě proběhne, ale není to důvod odmítat návrh jako celek.

Nerozumím přesně obavě, že bude-li provoz ÚPN hrazen z prostředků státního rozpočtu, mohla by jej případná vláda opřená o komunisty ochromit. No jistě, to by mohla. Budou-li tu vládnout komunisté, nezatočí pouze s ÚPN. Není pravda, že jsme návrh nekonzultovali s bývalými politickými vězni. Opakovaně jsme celou věc probírali s vedením Konfederace politických vězňů i s řadou jednotlivců. Že jsme "nepožádali oficiálně o jejich stanovisko"? To je hraní se slovíčky. Kdyby chtěli zaujmout oficiální stanovisko, tak to již udělali. Nestalo se tak, protože mezi politickými vězni nepanuje jednotné stanovisko.

Celá věc má však ještě jeden rozměr: Je samozřejmé, a děje se to ve všech zemích bývalého sovětského bloku, že proti obdobným institucím existuje odpor. Stále je zde řada lidí, jimž je zkoumání minulosti nepříjemné a kteří aktivně působí proti zřízení ÚPN. Tím nechci říci, že každý, kdo vystupuje proti ÚPN, musí být prodlouženou rukou nějakých estébáků, ale tyto tlaky zde reálně existují. Proto se mi nelíbí, když si kdokoli v těchto debatách za "rukojmí" bere bývalé politické vězně.

Oceňuji opakovanou snahu Vladimíra Bystrova přispět k veřejné diskusi o ÚPN. Nejsem si ovšem jistý, zda jeho připomínky jsou skutečnou snahou zlepšit stávající návrh, nebo se za nimi skrývá nevůle k myšlence ÚPN jako celku.

LN, 10.11.2006

místopředseda Senátu PČR