aneb Deset extremistů proti třiceti tisícům

Máme za sebou další „Pochod hrdosti“. Také by se dal název přeložit jako pochod pýchy, domýšlivosti, nadutosti nebo smyslného chtíče. To vše najde člověk pod heslem „pride“ v anglicko-českém slovníku. Tak si vyberme.

Velmi mě pobavil komentář na Lidovky.cz k pochodu gayů a leseb. Podle policie se stalo toto: „Skupinka asi deseti lidí se snažila ten průvod zastavit, odclonili jsme je stranou a pokračuje se dál,“ uvedl policejní mluvčí Jan Daněk.

Lidovky.cz to vidí takto – podotýkám, že v tom samém článku: V Revoluční ulici se průvod potkal asi s desítkou extremistů, policie je oddělila stranou. Už to nejsou „lidé“, ale „extremisté“. Obrazová dokumentace zachytila Ivana Bartoše s manželkou a duhovým vějířem a obsahuje i několik fotografií odpůrců pochodu, kteří podle transparentů zřejmě pocházejí z křesťanské komunity. Extremisté z Revoluční ulice na obrázku nejsou. Škoda.

Nicméně i přes toto informační embargo si dovolím k onomu pochodu pověstných několik vět. Účast politiků (Karla Šlechtová byla dokonce jmenována maršálkou pochodu a předseda Pirátů manifestoval se svou paní za duhová práva) ukazuje, že se rozhodně nejedná o žádnou apolitickou sešlost. Podle mluvčí pochodu jde o to, aby se poslanecká sněmovna urychleně vrátila k návrhu na uzákonění manželství gayů a leseb. K tomu měla vyzývat takzvaná „bílá zóna“ pochodu, lidé oblečení do bílé svatební barvy.

Jak informuje iDnes.cz, v sousedním Polsku, kde se ke katolické víře hlásí podle posledního sčítání 85 % Poláků, se politický souboj o právech LGBT dnes odehrává již v rovině stanoviska polského arcibiskupa Marka Jedraszewského:

„Rudý mor byl nahrazen duhovým, který stejně jako komunismus vytáhl do boje se srdci, dušemi a myšlením,“ řekl Jedraszewski a dodal, že komunistická a LGBT ideologie vychází ze stejného základu. Globální kampaň za práva sexuálních menšin je podle něj duhová nemoc. „Lidé, kteří patří do takzvaných sexuálních menšin, jsou naši bratři a sestry, za které Ježíš Kristus položil život. Ale respekt k těmto lidem nemůže vést k přijetí ideologie, která má za cíl revoluci ve společenských hodnotách a mezilidských vztazích,“ zastal se Jedraszewského předseda Polské biskupské konference, poznaňský arcibiskup Stanislaw Gadecký.

„Připojuji se k prohlášení předsedy polských biskupů, arcibiskupovi Gadeckého, který se vymezil vůči světonázorovému totalitarismu prezentovaného v poslední době agresivními vyjádřeními stoupenců ideologie LGBT,“ uvedl Duka na Twitteru.

Proti katolickému kléru v Polsku se vede bitva i v polských kinech. Jde o zneužívání dětí polskými duchovními, které se podle režiséra snímku polští arcibiskupové snaží zamést pod koberec. Dělící linkou je i v tomto případě politika. Vládní Právo a spravedlnost táhne za jeden provaz s polskou církví a opozice se zastává LGBT komunity. Česká katolická církev zdaleka nemá postavení té polské, nicméně primas český kardinál Duka vidí situaci velmi podobně jako jeho polští kolegové.

Mně osobně se zdá nejvíce zavádějící právě onen termín „Pochod hrdosti“, když zůstanu u tohoto slušného překladu, či „pýchy“.

Nechápu totiž, proč by kdokoliv z nás měl být hrdý na svou sexuální orientaci. Tu jsme si nevybrali, byla nám vrozena, je v našich genech. A už vůbec nepovažuji za vhodné pyšnit se odchylkou, která vlastně postiženému podstatně zkomplikuje život. Pokud snad touží po dětech, musí hledat „náhradní řešení“.

Samozřejmě, od vyškrtnutí homosexuality z chorob již i v Česku uplynulo pár desítek let. Od listopadu 1989 vzalo i české právo na vědomí, že spolu mohou žít lidé stejného pohlaví formou registrovaného partnerství. Nyní se požadavky stupňují na právo uzavřít manželství a mít možnost adoptovat děti a vychovávat je. A zde vidím velký kámen úrazu. Je skutečně výchova dítěte v lesbickém páru nebo v páru gayů rovnocenná výchově v „normální rodině“? Může skutečně absence ženského nebo mužského prvku v rodině být fakticky vyvážena „láskou“ páru stejného pohlaví?

Tušíme vůbec, co se bude dít v hlavě dítěte, s nímž začne cloumat puberta, když bude mít „normální zájem“ o druhé pohlaví a stejnopohlavní zájem mu začne připadat odporný? Revoltují-li puberťáci v normálních rodinách, budou zcela jistě revoltovat i v těchto případech.

Četl jsem docela trefné přirovnání. Někdo dostal do vínku vlohu génia, někdo bohužel sklon k těžké nemoci, která ho zavedla k tělesnému nebo duševnímu postižení, někdo dostal do vínku zájem o stejné pohlaví. Naše společnost už nenutí nikoho s touto odchylkou k tomu, aby se „léčil“. Nicméně každý by si měl být vědom toho, že mu tyto vlastnosti byly dány rodiči a možná trochu „shůry“. Není důvod se za to stydět, ale ani k tomu se tím pyšnit a vytahovat. Naštěstí se 90 % homosexuálů maškarády Prague Pride neúčastní, protože zřejmě chápou svůj osud zcela jinak než jako „velkou srandu“. Ona to sranda fakt není. Právě s nimi velmi sympatizuji.