aneb Kapitalisté s komunistickými manýry

Nedávno zazněla ve veřejném prostoru dvě vyjádření, ke kterým bychom se měli vrátit, protože nám odhalují nebezpečné praktiky, které ukazují, jak divoká 90. léta dodnes deformují naši společnost.

Když právní filozof profesor Jiří Přibáň poté, co Karlova univerzita od Home Creditu nejbohatšího Čecha Petra Kellnera přijala finanční pomoc, napsal, že akademické instituce nesmí do budoucnosti stavět na dluhových pastech minulosti, rozvinula se debata, která se táhne dodnes.

Přibáň se opíral o výsledky šetření praktik této firmy z roku 2010 společností Člověk v tísni, která ji vyhodnotila jako nejhoršího predátora na nebankovním trhu. Smlouva s univerzitou, přestože společnost tyto praktiky opustila, byla po protestech i dalších osobností rozvázána.

Šlo tehdy o podporu neziskové organizace sinologů Sinopsis, která si klade za cíl překládat důležité články z čínských médií a dávat je k dispozici českým novinářům. Kvůli tomu byl přeložen mimo jiné kritický text o praktikách firmy Home Credit v Číně, který vyšel v novinách provincie Kuang-tung. Home Credit chce společnost žalovat.

Na vylepšení svého jména i Číny si, jak v pátek přiznala, najala i PR agenturu C&B Reputation Management. Oficiálně tomu říkají moderování debaty o Číně. Problém je i v tom, že tato agentura je podezřelá z toho, že používá guerillový marketing, tedy zaplacené trolly.

A podobně slovenská Penta, která podniká i u nás, má po zveřejnění uniklého spisu s názvem Gorila problémy. Spolumajitel Jaroslav Haščák je podezřelý z kontaktů s mužem, který si objednal vraždu novináře, další lidé z Penty byli v kontaktu s bývalým šéfem kontrarozvědky, který pracoval pro objednatele vraždy, a zároveň si Penta najímala lidi, kteří pracovali pro tajné služby totalitního i současného režimu.

Když se Deník N optal jednoho z manažerů Penty, jestli je normální novináře sledovat, dozvěděl se mimo jiné toto: „Shromažďovat informace považuji za normální komunikační zápas. Nemyslím si, že by novináři měli být z tohoto pohledu absolutně nedotknutelní.“

Snahy obou silných hráčů na našem trhu vylepšovat si pošramocený obraz ve společnosti je pochopitelný, jenže pokud jednou étos normalizace přešel plynule do nového režimu, je pro veřejnost a média těžko stravitelné, že staré praktiky lze v těchto podnicích vymýtit, když v jejich čele stojí stejní lidé, kteří do nových poměrů přenesli staré chování.

Přece s guerillovým marketingem začali Rusové a právě oni taky sledují a pronásledují kritické novináře. V civilizaci, ke které jsme se po roce 1989 připojili, je něco takového nepřípustné.

Za takové situace je nejen normální, ale i ve státním zájmu, aby novináři tyto firmy bedlivě sledovali a mohutné korporáty kontrolovali. Hranice mezi sbíráním informací na novináře z veřejných zdrojů a sledování novinářů nekalými prostředky je někdy velmi tenká. Je třeba vědět, že novinář musí hájit anonymitu svých zdrojů, stejně jako lékař diagnózy svých pacientů a advokát sdělení svých mandantů.

Zlaté pravidlo zní: Informace, které jsou ve veřejném zájmu, mají přednost před informacemi, které slouží byznysu nebo jiným parciálním zájmům. A podobně, když existuje podezření z toho, že si někdo platí trolly, aby vylepšovali jeho image, měli by to občané vědět.