Otroctví už není jen výraz z historie. Je z něj beranidlo kulturní války. Umožňuje ostře dělit na „my“ a „oni“, na „privilegované“ a „diskriminované“. Podle vzorce: bílí = bývalí otrokáři (kolonialisté) a nositelé kolektivní viny; černí = bývalí otroci, stále znevýhodnění, jimž bílí dluží nápravu křivd.

Ale je téma otroctví tak plošně černobílé? Podívejme se do české, respektive moravské historie. Kdy naposledy se Češi či Moravané projevili jako kolonialisté či otrokáři? To je na dlouhou úvahu. Ani odpověď „před sto lety na Podkarpatské Rusi“ nesedí. Snadněji vyzní jiná otázka: Kdy naposledy byli Češi či Moravané oběťmi otrokářů? Tady je odpověď jasnější. Bylo to v září a říjnu 1663. V době, kdy kvetl transatlantický obchod s otroky, zažila jihovýchodní Morava poslední nájezdy Turků a Tatarů, provázené odvlékáním desítek tisíc obyvatel do otroctví.

Zvláštní, že v době, kdy je z otrokářství Téma s velkým T, se na tuto kapitolu zdejší historie zapomíná. Ale kdo informace hledá, najde si je na webu, v diplomových pracích či v televizních diskusích (poučná a na webu stále dostupná je debata historiků z 22. listopadu 2014 na ČT24).

V září a říjnu 1663 pronikli osmanští vojáci od Váhu skrze Karpaty na jihovýchod Moravy. Vyplenili Veselí, Strážnici, Hodonín, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Lanžhot, Podivín, Pohořelice, Měnín či Hustopeče. Za šest dnů odvlekli 12 tisíc místních lidí do otroctví (v praxi to dělali tak, že lidi nad 40 let pobíjeli a pod 40 let odvlékali). Třetí útok na počátku října mířil na Klobouky, Vsetín a Valašské Meziříčí. Úhrnná bilance lidí odvlečených do otroctví činila řádově desítky tisíc.

Zajímavě to na ČT24 shrnula historička Karolína Srncová: „S osmanskou armádou putovali překupníci, kteří po bitvě, přímo na bojišti, odkoupili od konkrétních bojovníků jejich zajatce a ty pak po určitém množství (dvaceti třiceti zajatců) svazovali okovy na krku. Byl to skutečně masový obchod.“

Ano, ve středovýchodní Evropě neplatí vzorec bílý = otrokář, černý = otrok. Zkušenost vede k poněkud jiným vzorcům. Například: osmanský Turek = otrokář, moravský domorodec = otrok či potenciální otrok.

Možná i v tom je jedna z příčin, proč jsou společnosti středovýchodní Evropy zdrženlivější vůči údajnému dluhu všech bílých vůči všem černým či k přijímání větších počtů muslimů. Sdílená zkušenost obyvatel Dolních Rakous, Moravy, Slovenska, Maďarska, Chorvatska či Srbska se v těchto věcech prostě liší od toho, co mají společensky zakódované Britové, Francouzi, Nizozemci či Belgičané. Občas to stojí za připomínku.

LN, 17.6.2020