Jedním ze základních procesů, které hýbou západní společností, je souboj o moc a peníze. Budeme-li se na tento souboj dívat jako na běžecký závod, v němž je výhra rozdělována v závislosti na dosaženém čase, existují v podstatě dvě krajní představy o jeho ideálním průběhu. Obě jsou charakteristické tím, že se odvolávají na princip rovnosti šancí. Podle první představy by měl spravedlivý závod vypadat tak, že postavím všechny závodníky na startovní čáru, zajistím, aby nikdo nepřešlapoval, vypálím startovní výstřel a počkám si v cíli na výsledek. Podle druhé představy nejprve na základě předpokladu o zdatnosti borců srovnám jejich šance na vítězství tím, že těm zdatnějším pověsím na záda batoh s olověným závažím. Probíhá-li závod podle prvního schématu, bude jeho výsledek silně záviset na zdatnosti závodníků a rozdíly ve výsledných časech budou velké (diferenciace). Proběhne-li závod podle druhého schématu, bude výsledek záviset na způsobu přidělování handicapů a rozdíly na cílové pásce budou minimální (nivelizace). Porovnáme-li výsledné časy při obou způsobech závodění, je jisté, že vítěz prvního typu závodu bude mít rozhodně mnohem lepší čas než vítěz druhého typu závodu. Dále je velmi pravděpodobné, že organizace závodu podle prvního schématu povede k lepšímu průměrnému času celého závodního pole. To, jestli se společnost přikloní spíš k prvnímu nebo ke druhému schématu své organizace, závisí v první řadě na tom, jsou-li její členové více orientováni na absolutní výsledek (hodnota výhry jednotlivých závodníků), nebo na relativní vztahy mezi výsledky (např. poměr mezi ziskem vítěze a poraženého). V případě, že je společnost orientována více na relativní vztahy, bude zvyšující se míra diferenciace budit napětí ve společnosti a každý krok, který povede k nivelizaci, bude vítán.

V závodě o moc a peníze nerozhoduje rychlost nohou, ale zejména míra aplikovatelného vzdělání. Způsob, jakým probíhá vzdělávací proces (trénink), může ovlivnit výsledek závodu stejně silně jako přidělování handicapů. Předpoklady pro dosažení určité úrovně vzdělání jsou silně geneticky determinovány a v důsledku toho silně diferencovány. S tím se mnoho dělat nedá. Nivelizační proces se musí proto nutně zaměřit na míru zhodnocení těchto předpokladů. Chceme-li dosáhnout nivelizace, je třeba zajistit, aby se nejnadanější jedinci dostali do situace, kdy nebudou chtít (nebo moci) maximálně uplatnit své vlohy. Toho lze dosáhnout celou řadou kroků. Některé z nich si dovolím shrnout v následujícím přehledu:

1. Nikdy nenechat trénovat nadané jedince ve skupině tvořené pouze nadanými jedinci. Takový postup tréninku totiž nutně vede k zvyšování absolutní výkonnosti a při závodě pak nutně k diferenciaci. Nivelizační trénink musí probíhat ve skupinách, které jsou tvořeny jedinci s širokým spektrem výkonnosti a musí být orientován zejména na zvýšení výkonnosti těch nejslabších. Tak je najednou dosaženo dvou základních cílů nivelizačního tréninku - výkonnost nejméně talentovaných stoupne a výkonnost nejvíce talentovaných v důsledku snížené motivace poklesne.

2. V tréninkové skupině musí tvořit množství talentovaných jedinců pouze mizivé procento. Toho lze dosáhnout zejména zrušením výběrových kritérií pro zařazení jedinců do tréninku a zároveň motivací tréninkových středisek k navyšování počtu trénovaných jedinců.

3. Zdatný a motivovaný trenér má tendenci zaměřovat své úsilí zejména na výchovu talentovanějších jedinců. Nivelizační trénink v žádném případě nevyžaduje zdatného trenéra. Motivační prostředky musí být nastaveny tak, aby vedly zejména ke zvyšování výkonnosti těch nejslabších.

4. Jakékoli prostředky, které povedou k narušení lineárního vztahu mezi výkonem závodníka a jeho odměnou též pravděpodobně povedou k nivelizaci.

Nivelizace má z hlediska společenského života spoustu pozitivních dopadů. Kromě snížení napětí, které ve společnosti způsobují rozdíly v relativní míře uchvácených prostředků a moci, je zde i snížení absolutní rychlosti závodu. To je důležité, protože jen tak lze udržet na dráze dostatečný počet závodníků. Bude-li se průměrná rychlost závodu zvyšovat nad únosnou mez, čím dál méně lidí se bude díky své genetické výbavě schopno aktivně zapojit. Výsledkem by mohlo být rozdělení společnosti na dva diametrálně odlišné, a proto pravděpodobně velmi znepřátelené tábory, což je za daných okolností ten nejméně žádoucí směr vývoje.