V posledních letech značkují ti nahoře sebemenší náznaky nesouhlasu v určité oblasti jako „rasismus“ a „xenofobii“. Sami legislativci však byli první, kteří všem nadělali do bot svým zákonem o menšinách. Kdyby skutečně existovaly stejné podmínky pro všechny a žádná ze skupin obyvatel našeho státu nebyla upřednostňována, výrazně by se zmenšil prostor pro jakékoli nesmířlivé projevy. Nekonečná řada multikulturalistů argumentuje tím, že pozitivní diskriminace neexistuje a ať ji prý najdu v nějakých zákonných normách a předložím. Tak vážení, dnes je ten den.

Rasismus je teorie i ideologie hierarchizující sociální skupiny na základě etnického klíče. Xenofobie je pak odborný sociologický termín, který v doslovném překladu znamená strach z cizinců. Obecně se tento termín používá k označení mezilidské nesnášenlivosti a předsudků vůči lidem z jiné země, či při nedostatku úcty k jejich tradicím a odlišné kultuře. Tolik základní definice obou výrazů. Vyzdvihněme znovu to podstatné, je to totiž nesmírně důležité: ideologie hierarchizující sociální skupiny na základě etnického klíče a mezilidská nesnášenlivost a předsudky vůči lidem z jiné země, či při nedostatku úcty k jejich tradicím a odlišné kultuře. Z logiky věci lze tedy odvodit, že při absenci hierarchie sociálních skupin dle etnického klíče a při absenci poukazování na existenci jiných kultur na našem území by byl rasismus i xenofobie na ústupu. Jenže to by hierarchii sociálních skupin na základě etnického a národnostního klíče, společně s poukazováním na odlišné tradice a kulturu některých skupin obyvatel, nesměli nastavit naši legislativci přímo do zákona.

Zákon ze dne 10. července 2001 o právech příslušníků národnostních menšin je přesně tím základním dokumentem, který zakládá pozitivní diskriminaci v České republice. Namísto toho, aby příslušníci menšin měli stejné podmínky, jako máme my, činí z nich zákon něco víc a na základě jeho uplatnění jim poskytuje peníze ze státního rozpočtu. Národnostními menšinami jsou tak u nás oficiálně na základě tohoto zákona Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci, Slováci, Srbové, Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Ukrajinci. Vietnamci a Bělorusové zatím ne, přestože se snaží do skupiny vyvolených dostat, neboť tu prý žijí již několik generací. Proč píši „skupiny vyvolených“? Protože mají ze zákona v České republice více práv, než mají Češi, Moravané a Slezané. Na základě výše uvedeného zákona mají totiž nárok na řadu výhod k tíži našeho státního rozpočtu. Členové menšiny mohou používat svůj rodný jazyk ve styku s úřady i před soudy (náklady platí stát, nebo samospráva). Stát také finančně podporuje existenci jejich spolků, kulturních institucí a médií. Mají nárok, pokud je jich ve školách dostatek, na výuku ve svém rodném jazyce. Zároveň kvůli nim vznikla řada úřadů a institucí, opět placených z našich peněz. Typickým příkladem je Rada vlády pro národnostní menšiny.

V zákoně dále najdete například tato ustanovení (doslovně cituji):

1) Příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo, aby název obce, v níž žijí, názvy jejích částí, ulic, jiných veřejných prostranství, označení budov orgánů veřejné správy a volebních místností byly uvedeny rovněž v jazyce národnostní menšiny.

2) Stát vytváří podmínky pro zachování a rozvoj kultury, tradic a jazyků příslušníků národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky; podporuje zejména programy zaměřené na divadla, muzea, galerie, knihovny, dokumentační činnost a další aktivity příslušníků národnostních menšin. Za tím účelem poskytuje dotace ze státního rozpočtu; podmínky a způsob poskytování dotací stanoví vláda nařízením.

3) Stát podporuje pro zachování a rozvoj kultury, tradic a jazyků vydávání periodického i neperiodického tisku vydávaného v jazycích národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, a rozhlasové a televizní vysílání v jazycích národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky. Za tímto účelem poskytuje dotace ze státního rozpočtu; podmínky a způsob poskytování dotací stanoví vláda nařízením.

4) Za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy mají příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, právo na zveřejnění oznámení o době a místě konání voleb a na další informace pro voliče v jazyce národnostních menšin.

Osobně jsem přesvědčen, že když už chce někdo žít v České republice, měl by nejen přijmout náš jazyk za svůj a v něm se učit a jednat na úřadech, ale neměl by mít žádné zákonné výjimky nebo jiné druhy podpor, které jdou nad rámec podmínek pro Čechy, Moravany a Slezany. Chce-li zde někdo pracovat, rozvíjet své tradice a kulturu (které ovšem nesmí být v přímém rozporu s těmi našimi, jako je to bezpochyby v případě islámu), provozovat média nebo se k českému jazyku učit ještě (navíc) v jazyku svém, nemám s tím žádný problém. Nechť tak ale činí za svoje peníze a bez existence takových zákonů České republiky, které ve své podstatě popírají rovný přístup ke všem a zvýhodňují jen některé.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora