Některé významné jevy a události, jichž jsme byli v nedávné minulosti svědky, se staly navzdory tomu, že většina z nás byla podvědomě přesvědčena o tom, že k nim nikdy nemůže dojít. Namátkou jmenujme rozpad Československa, vznik tuzemského neonacistického hnutí nebo zpochybňování oprávněnosti odsunu sudetských Němců do jejich někdejší pravlasti a v této souvislosti oslabování významu příčin a naopak akcentování některých následků druhé světové války.

Stejně tak asi málokdo pochyboval do těchto dnů o tom, že slavný Plzeňan Emil Škoda byl jiného než českého původu. A tedy vpravdě naší, nikoli německou osobností. Jak ovšem referovaly 6. 11. Lidové noviny v příspěvku Marka Kerlese, list Sudetenpost, který vydává sudetské krajanské sdružení v Rakousku, to vidí jinak. „Rodina Škodových byla absolutně německá,“ píše na stránkách listu Franz Volk a snaží se vyvolat dojem, že Češi se na slávě významného plzeňského podnikatele jenom přiživují.

Nad tímto tvrzením je samozřejmě možné mávnout rukou. Druhou variantou je nad celou věcí se zamyslet a nechat si pravdu o rodině Emila Škody vysvětlit od historiků. Ti říkají, že Škodovi měli nade vší pochybnost české kořeny, nicméně okolnosti způsobily, že Emil Škoda studoval na německých školách (v Praze, Stuttgartu a Magdeburku), žil v německém prostředí a za ženu pojal tyrolskou Němku. To vše se dělo za Rakousko-Uherska; sám Emil Škoda zemřel v roce 1900.

Už samo smíšené manželství vytvořilo předpoklad, že další Škodova rodová linie mohla být právě tak česká jako německá. Historie rodiny říká, že jeho potomci se postupně poněmčovali – zřejmě i s ohledem na národnost paní Škodové rozené Hahnenkammové. Plzeňští pamětníci si bezpochyby vzpomenou, že Škodův vnuk Emil, který se již za Němce považoval, zemřel po osvobození v internačním táboře zřízeném pro osoby německé národnosti.

Zde jsme u jádra sporu. Skutečnost, že potomek ze smíšeného manželství se stal nositelem národnosti jednoho z rodičů, nemůže sama o sobě automaticky znamenat, že druhý rodič pozbyl své vlastní národnosti ve prospěch národnosti životního partnera. Zdá se ale, že právě na této svérázné logice staví část své argumentace sudetoněmecký žurnalista. Zakladatel Škodových závodů podle něj nebyl Čechem, ale Němcem vlastně proto, že německé národnosti byli jeho potomci a on sám mluvil dobře německy a měl německé vzdělání.

Toto tvrzení musíme odmítnout. Emil Škoda, míněn zakladatel světoznámé plzeňské firmy, zůstává nadále tím, čím byl. Tedy Čechem, a to bez ohledu na to, co o něm píší sudetské noviny. Německojazyčné školy navštěvovala tehdy spousta Čechů, stejně tak jako si nemálo Čechů bralo německé dívky a bylo vystaveno vlivu německého prostředí. Tím ovšem o své češství nemohli, pokud sami nechtěli, přijít.

Leč nepohoršujme se nad tvrzením Sudetenpostu, ale raději si zameťme před vlastním prahem. Z každého případu je totiž možné se poučit. Jak v tomto případě? Třeba tak, že se nebudeme dopouštět stejné chyby jako novinář Franz Volk. Pro začátek bude stačit, když si uvědomíme, že ne všechny významné osobnosti, které proslavily naše pohraničí - bývalé Sudety - daleko za jeho hranicemi, byli Češi. Namátkou můžeme jmenovat trojici mužů spojených s věhlasem Karlových Varů: Johann Becher (likér), Ludwig Moser (sklo) a Heinrich Mattoni (minerální voda).

Stejskal.estranky.cz