29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Pošta přináší civilizaci

18.4.2014

Ministr vnitra má pravdu: kde je kostel, rybník, hospoda a obchod, ať je i poštovní úřad

O roli státních dotací si můžeme myslet leccos pěkného i nepěkného. Různé názory i emoce vyvolá i návrh ministra vnitra Chovance na státní příspěvek České poště: Je 300 milionů korun příliš moc, či málo? Má, nebo nemá ta částka vzrůst na 700 až 900 milionů ročně? Názory se jistě budou rozcházet.

Je to téma pro širokou debatu - stejně jako otázka, zda má pošta nabízet či distribuovat sázenky, losy, životní pojištění, knížky či další vedlejší tovar. Mnohem nespornější je obecný výrok ministra Chovance v této souvislosti: "Pošta je někdy poslední vyslanec státu ve venkovských oblastech." Tím argumentem se brání proti dalšímu zavírání poboček - ze současného počtu 3300 třeba až na úroveň 2100, kterou jako minimum stanovil Český telekomunikační úřad.

Řekněme rovnou, že jakkoliv zůstává Česká pošta symbolem neefektivity a přežívajícího socialismu, v tom základním - ve vnímání její civilizační role - má ministr Chovanec pravdu.

Už od Marie Terezie

Dovedete si představit, že by před poštami na českých maloměstech a vesnicích stály stožárky se státní vlajkou? Pro nás by to působilo přepjatě, pro hodně lidí až bizarně, leč v Americe je to pravidlem. (V megapoli typu New Yorku si toho mezi mrakodrapy ani nevšimnete, ale v jižanském maloměstě to našince praští do očí.) Ano, ta vlajka symbolizuje federální instituci, stát a jeho veřejné služby.

Ovšem i Amerika stojí před dilematem. "Chceme, aby pošta zůstala klíčovou americkou institucí i v digitálním věku?" Tu otázku položil před rokem Richard John, profesor žurnalistiky z Kolumbijské univerzity, v článku pro The New York Times. Je to otázka stejně platná v Americe jako v Evropě včetně Česka.

Pošta je velmi tradiční institucí, jen si málo uvědomujeme její vývoj. U nás je zjednodušeně řečeno takový: Prvních dvě stě let (v 16. a 17. století) fungovala jako soukromá služba, pak byla tři sta let státní a teď zvažujeme, co s ní - zda jí máme pro větší rentabilitu vrátit soukromý charakter. Je třeba říci, že role státu ve veřejných komunikacích je věcí diskuse. Nabízí se srovnání veřejných telefonů a veřejných pošt. Schválně, kdy jste naposledy viděli někoho volat z telefonní budky. Dnes už je to rarita, vždyť i senioři se spoléhají více na mobilní telefony než na budky. Předpis určující státu povinnost pečovat o telefonní budky se jeví jako už notně přezrálý. Pro poštu jako takovou to ovšem neplatí.

Těžko říci, jaké procento seniorů dostává důchody poštou (či si je na poště osobně vyzvedává), ale zdá se, že to číslo daleko přesahuje podíl seniorů, kteří nepoužívají mobilní telefon. Tady nemusí jít o nějakou technologickou negramotnost (řekněme o strach z elektronického bankovnictví). Nemalou roli tu může hrát i potřeba sociálního kontaktu, chcete-li sociálního rituálu vybírání důchodu. V tomto smyslu je pošta mnohem méně nahraditelná než telefonní budka.

Je pak samozřejmě otázka, zda by pošta mohla tuto roli plnit, kdyby dále ořezávala počet poboček. Kdyby pod tlakem na rentabilitu ještě víc distribuovala všechno možné, místo aby se soustředila na svou funkci civilizační páteře i tam, kde se civilizační kostra do značné míry bortí. Myšleno tam, kam už nejezdí autobus (ač tam dříve jezdil či alespoň častěji) nebo kde už stát neprovozuje železniční nádraží či zastávky.

Pošta jako soukromá služba mohla dobře fungovat v raném novověku. Byla to doba nevolnictví, kdy drtivá většina populace neměla svobodu pohybu ani potřebu dálkové komunikace. A ti, kteří ji měli, rozuměj elity, používali poštu soukromou, rozuměj v rukou šlechtických rodů vybavených příslušným patentem panovníka.

Teprve za Marie Terezie převzala poštu definitivně státní správa. Byla to éra zavádění novinek, jako je zrušení nevolnictví, či naopak povinná školní docházka, které teď považujeme za nepominutelnou civilizační vymoženost. Poštu už ne? Někdy to tak skutečně vypadá.

Už jste četli Poštu?

Vraťme se ještě k Americe, která si pošty jako civilizačního nástroje váží. I tam je pošta pod tlakem na rentabilitu. I tam okrajuje některé služby (třeba sobotní doručování zásilek). Ale nevzdává se role veřejné instituce. Opírá se o zákon z roku 1792, který jí udělil široký občanský mandát -měla nejen doručovat dopisy a dbát na listovní tajemství, ale i distribuovat noviny za nízké ceny. "Je jediným tělesem schopným šířit informace veřejného významu," napsal o ní po návštěvě Ameriky Alexis de Tocqueville. Filozof Francis Lieber ji pokládal za civilizační prvek stejného významu, jaký měl kompas či knihtisk.

Na okraj. Všimli jste si, kolik známých novin má v názvu slovo pošta? Pokud ne, tak si připomeňte Washington Post, Rheinische Post či Jerusalem Post. I to odráží dobu, kdy pošta byla předvojem civilizace, šíření svobody slova a informací.

V této roli už dnes nemůže konkurovat internetu a elektronickým médiím, ale v jistých ohledech si svou civilizační roli uchovává. Poštu nenajdete v satelitních sídlištích profitérů, ale v nich nenajdete ani kostel, rybník, hospodu či obchod (zato vás lákají provozovny typu modeláž nehtů). Jinými slovy: tam, kde kostel, rybník, hospodu a obchod najdete, měli byste najít i poštu.

LN, 15.4.2014