„Stalo se módou sezóny do nepravostí řádně tepat...“
Při čemž nepravostí je zejména to, co bylo...

Co bylo, je všechno špatně, nutno to zahodit. Znectít sebe sama do desátého kolena a prosit za odpuštění každého, kdo se namane, ba i toho, kdo tu vůbec není, kdo o naši samohanu nestojí, nemá zájem a otravuje ho.

Má smůlu, neb rozkoš flagelantů je neúprosná!

Odmítat nestačí. Nutno být militantním, kárat, požadovat, spílat, pomlouvat, nejlépe pak zavřít a rozsekat do buřtů, nic jiného si zpátečníci nezaslouží, neb kdo nejde s námi, jde proti nám!

Zajímavé! Když alternativně inteligentní řežou podpěry střechy tak dlouho, až jim ta střecha spadne na hlavu, plácáme se smíchy do stehen a nad jejich hloupostí vrtíme skoro pobaveně hlavou. Je to vůbec možné....

A zatím klidně, se stejnou bohorovností, si, jen tak mimochodem, řežeme pod zadkem tu příslovečnou větev, na které sedíme už 2000 let. A s revolučním nadšením prohlašujeme, že to my ne, my jsme tu nikdy neseděli, natož abychom si snad mysleli něco jiného než dnes, protože my jsme věděli, inu, protože MY, my jsme jiní a lepší, jak ta Tornádo Lou!

A tak nadšeně pěstujeme a propagujeme kdejakou pitominu, která nás od našich kořenů má odvést co nejdál a dát nám zapomenout, odkud jsme vyšli, a tak jsme zelení, feminističtí, multikulturní, duhoví, genderoví a bůhvíjací ještě, jen aby si, „probůh“, někdo nemyslel, že tu někdy někde byl snad nějaký judaismus, nějaká antika, nějaké křesťanství a že snad nejsme tak dobří ateisté, za jaké sami sebe považujeme.

Naopak, zapřeme dědečka jak Petr Krista, protože křižáci, čarodějnice, inkvizice a vůbec fuj!

V Kotlince to pak samozřejmě znamená i restituce, což je věc jiná, nepleťme všechny viny dohromady, za to fakt dědečkové nemohou, za to si může, v plném rozsahu naše skvělá, prý ateistická generace.

Krom toho ta tendence k popírání jde celou západní civilizací, která s našimi restitucemi nemá pranic společného.

Vůbec si neuvědomujeme, že právě naše kořeny a kultura, která se tu vyvinula, nám umožnila dojít od fundamentálního uctívání až k toleranci, která ponechává na každém z nás, aby se svobodně rozhodl. A chováme se jako puberťák bouřící se proti rodičům a všem jejich zásadám a hlásáme, že vše, co bylo nutno odvrci, co nepotřebnou veteš. Jen jaksi zapomínáme, že na to téma 2000 let vznikala díla, která neradno zahodit, protože bychom přestali rozumět sami sobě, jak už se zhusta děje.

Ovšem to, co bylo, ovlivnilo myšlení a chování celé naší civilizace, což nadšeně popíráme a uvědomíme si to až v zásadní konfrontaci s civilizací tak odlišnou, jako je islám.

„Postavme proti islámu evropského hodnoty,“ zní Evropy hlas!

Jenže …. jenže, kde je vzít a nekrást …. a hlavně nepřiznat, že jsou to přesně ty, které jsme zahodili, a namísto abychom klidně konstatovali, že ano i to bylo součástí našich dějin, tváříme se, že nevíme, o co jde. Jsme stále ještě velmi nedospělí.

Zkus zbořit základy, na kterých stojí tvůj dům! Neubráníš ho!

A tak hledáme cokoli, co mohlo by posloužit, a předstíráme sami před sebou, že nevíme, jen abychom nemuseli přiznat, že tamhle v koutě, pod tou pavučinou...

Znáte to, najdete to, až budete hledat něco úplně jiného!

Třeba sami sebe.