Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Reprodukce je alfou a omegou v celé živočišné i rostlinné říši. Druh, který nemá dostatečnou reprodukci zaniká. Na druhou stranu i přemnožení je problém a příroda má mechanismy jak to řešit.

... a podle všeho to příroda i řeší. Blbost lidské populace narůstá.

Naprosto souhlasím. A ještě přidám, že mít děti je vlastně :něco si odepřít, nemít pohodlí, řešit problémy. Čemuž se mnoho mladých dnes snaží zoufale se vyhnout.

Jedinec s postižením "nemít potomky" naštěstí tuto svoji vlastnost nešíří dál, neboť on je posledním vymírajícím této větve společnosti s těmito podivnými geny. Při masívnějším rozšíření této poruchy může nastat (nikoliv teoretická) situace, že budeme mít na jednoho 35-ti letého deset 65-ti letých. Bude ten jeden schopen zaplatit jejich důchody, uživit je? Nebude. Takže ti, kdo se svobodně rozhodnou "nemít potomky", by měli nést logickou zodpovědnost ve stylu "nebude důchod". Čili bych se za tuto změnu příslušného zákona přimlouval, jinak to může s českým, či jakýmkoli jiným takhle potrhlým národem skončit vymřením. Čili souhlasím, porodnost není ekonomický problém, ale problém naprosto existenční, což naši moudří předkové dobře věděli.

Melete nesmysly. Když nebudeme zadarmo živit ty, co nedělají VŮBEC, budeme mít i na ty důchody pro ty, kteří CELÝ ŽIVOT DĚLAJÍ, ale děti NEMAJÍ!

Nakonec už nás bude 11 miliónů. A války spolehlivě dodají další migranty. To bude doktorú, inženýrů a architektů, až se ekonomika z toho màlem položí.

Paní Merkel to řekla jasně. Už nejde jen o záchranu lidí před válkou, ale o zajištění budoucnosti Německa a celé Evropy. Taky tu věhlasnou Theodor-Herzl-Preis des Jüdischen Weltkongresses (WJC) si nezasloužila jen tam mírnix-dírnix.

P.S. Nýčko se chystejme zodpovědně a solidárně na vlny uprchlíků z Gazy i Íránu.

Ano, toto je dlouhodobě známý fakt, že korelace mezi porodností a ekonomikou velice slabá, a porodnost daleko více ovlivňuje kolektivní psychologie než hojnost prostředků.

Tuto skutečnost by si snadno mohl zjistit libovolný politik, kdyby chtěl. Ale zkuste si představit, jak někdo, kdo usiluje být zvolen pro následující funkční období pronese: "Je načase, abyste už vyrostli ze svého infantilního hedonismu, přestali si jen soustavně za velké peníze trajdat po světě, kupovat drahé, ale pomíjivé hračky a pomyslet na to, jaký je hlubší smysl vaší existence. Zda chcete jednou zemřít, a věřte, že ten den přijde, uzavřeni sami do sebe opuštěni ve svých luxusních bytech a nebo obklopeni širší rodinou, se kterou máte skutečné vztahy?" Jak by ho asi pochválil ministr financí, kdyby vyzýval lidi, aby třeba trávili o něco méně času v práci, totálně překopali svou strukturu spotřeby a nehonili se jak trotlové za individuálním bohatstvím? Považujete to v dnešní době vůbec za možné? To by se nejprve muselo naprosto změnit celé základní paradigma společnosti. Za současného stavu to považuji za sci-fi.

https://www.youtube.com/watch?v=2cU53wWb6UI&li...

(jen malá klipová vložka na závěr)

S článkem nesouhlasím, je to ekonomický problém. Za prvé máme tady zkušenost s Husákovými dětmi. Tady ta ekonomika zafungovala až moc. Za druhé mít dneska děti je fakt luxus. Bezplatné školství znamená, že ve skutečnosti pořád platíte. Každé dítě znamená velké ekonomické omezení. Např. hypotéku vám nedají, protože z vašeho příjmu se odečtou náklady na děti atd. Navíc porod je pořád riziková záležitost a bolí. Proto to společenské klima, lidi se nechtějí omezovat, natož se mít hůře a proto si hledají výmluvy.

Řešení je jednoduché - změňme společenské klima. Každý, kdo má děti by měl být celoživotně odměněn, nikoli trestán, jako teď. Když čtu nápady politiků, řvu smíchy. Dělají všechno proto, aby rodičům znepříjemnili život. O komplexním řešení si můžeme nechat zdát.

A ještě je tady inspirace islámem. Tam se syn musí postarat o svoji matku. Když se jí nepodaří porodit syna, tak je ve stáří v pr..

Co takhle svázat děti s důchodem? Už slyším ten řev bezdětných vychcánků.

Příklad tzv. Husákových dětí se často používá jako důkaz, že porodnost je především ekonomický problém. Takové vysvětlení je ale příliš zjednodušené. V období normalizace totiž nepůsobily pouze ekonomické pobídky, ale především silný celospolečenský tlak – vědomý i nevědomý – který směřoval mladé lidi k zakládání rodin.

Společnost byla tehdy organizována způsobem, který tuto životní dráhu v podstatě předpokládal. Institucionální prostředí, sociální normy i každodenní životní možnosti vytvářely relativně úzký rámec životních strategií. Mladý člověk obvykle dokončil školu, nastoupil do zaměstnání, získal byt – často právě prostřednictvím rodiny nebo zaměstnavatele – a velmi brzy zakládal rodinu. Alternativní životní strategie existovaly jen omezeně.

Nešlo tedy jen o finanční podporu rodin. Šlo o celkové uspořádání společnosti, které určité rozhodnutí činilo přirozeným a jiné možnosti naopak silně omezovalo. Pokud je společnost organizována tak, že většina mladých lidí přirozeně vstupuje do manželství a rodičovství v relativně raném věku, porodnost bude vysoká téměř bez ohledu na jednotlivá ekonomická opatření.

Právě to je důvod, proč samotná ekonomická vysvětlení často selhávají. Ekonomické pobídky mohou ovlivnit načasování narození dětí, ale obvykle nedokážou zásadně změnit základní reprodukční chování společnosti. To je totiž dáno především širší strukturou společnosti – tím, jaké životní dráhy jsou považovány za normální, jaké existují alternativy a jaké jsou institucionální a sociální vazby mezi lidmi.

Příklad normalizačního Československa tak spíše ukazuje, že porodnost není jen otázkou ekonomiky. Je výsledkem celkového uspořádání společnosti. Pokud se tato struktura změní – například rozšířením životních možností, oslabením rodinných vazeb nebo změnou sociálních očekávání – samotná finanční podpora rodin obvykle nestačí k tomu, aby reprodukční chování zásadně změnila.

Mimochodem, ještě za mého dětství měl pojem "stará panna" dost pejorativní význam. Potraty byly zakázané a antikoncepce dost málo existující.

Zní to jakoby byl autor vnitřně přesvědčen, že rozhodnutí k těhotenství, porodu, k rodinnému životu závisí od žen, je (jaksi) na nich.

Faktem je, že dnes rozumný pár společně uvažuje, zda a za jakých okolností se biologicky rozšiřovat. Dá se cítit, že je to především na nich, společnost totiž nenaznačuje zdali to vítá, že je při tvorbě a rozkvétání rodiny připravena být tu a tamhle --bydliště, jesle, školka, zdš-- důraznou podporou, krátce, že by si to přála. Skoro naopak: mlčí se o tom, jak by se mohly matky dospělých dětí vrácet mezi vrstvy vydělávajících, není jasné, jak se ctí jejich věk, při konfrontaci s mladicemi, málokdo opovrhuje těmi galány, jež chápou rozvod jako výměnu za čerstvé vnady.

Navíc kolují jakoby odborné zvěsti, i my (tedy i naše děti) mají onu příšernou uhlíkovou stopu, navíc naříká naše koule jakou jsme pro ní zatěží, víc než 8 miliard.

Jsem už ve věku, kdy nízkou porodnost už nemohu ovlivnit. Narodil jsem se ještě v poslední světové války ve vesnici s nějakými čtyřmi stovkami obyvatel, z několik bylo totálně nasazených na práci v Říši. Přesto se v mém ročníku narodilo 11 dětí. A když jsem dosáhl plnoletosti, začal jsem po maturitě studovat VŠ. Ale jak se to občas u mladých zamilovaných lidí stávalo, že jsme byli postaveni do situace, že v krátké době užnebudeme sami dva, ale na svět přibude další človíček. Zachovali jsme se tak, jak bylo v tobě docela standartní a uzavřeli sňatek. Ale museli jsme řešit další problém: jakým způobem zajistit obživu rodině. Já jsem pocházel ze selské rodiny, jenže v roce 1957, kdy rodiče odmítli vstoupit do JZD a celé hospodářství bylo převzato do státní správy a z rodičů se stali zaměstnanci a při studiu jediného možného oboru jsem přežíval ze stipendia 350 Kčs, které jsem se snažil zvyšovat o prospěchové stipendium. Manželka studovala průmyslovku (a jako dcera již zesnulého italského legionáře, invalidy odměněného opravdovou trafikou) na kterou se dostala až po vyučení a byla už v maturitním ročníku. Takže i ona vyrůstala v ještě skromnějších poměrech ze vdovského a sirotčího důchodu a malého stipendia. Naštěstí jsme zde nalezli azyl v rodinném domku (u mých rodičů žila sestra s manželem a dva mladší sourozenci). Protože jsem se během vysokoškolských prázdnin přivydělával v uranových dolech, byla volba jasná. Slušný výdělek by nám zajistil nejen obživu, nějaké vybavení a ještě rezervu pro dokončení studia. Nakonec jsem se ocitl v závalu, ze kterého jsem vyvázl bez větších následků, ale se zákazem fárání. Jenže OVS využila situace a okamžitě a s měsíčním zpožděním mě povolala na vojnu. A hned si odkroutit dva roky. Přežili jsme s obtížemi, ale přežili a dnes se těšíme z pravnuků. Chápu, že dnes už lidé mají jiné hodnoty a neradi se něčeho vzdávají. Proto je porodnost na tak nízké úrovni. Svou roli sehráli i politici z přelomu tisíciletí, kteří preferovali svobodu.

Hodnoty se podle mě zas tak nezměnily. Zvýšily se ovšem nároky žen. Muž, který stačil ženám před 70 lety, dnes již pro ně nemusí být dost dobrý. Mladí muži se pouze těmto vyšším nárokům žen přizpůsobili a do značné míry myšlenky na založení rodiny opustili.

RE: "Miloslava Chalupová

12. 3. 2026 14:14

Jak stát se stará zejména o to, aby se rodily děti zdravé.

Léky se vyrábějí až po válce a způsobují i degeneraci nás."

----------------

tak to by bylo to posledni co bych statu vycital, pece o matku a dite je v Cesku jedno z nejlepsich v ramci celeho sveta, umrtnost novorozencu /tusim/ uplne nejnizsi na svete

Cest