Tazatel
(17 let, student, svobodný, bydlí u rodičů, město do 100 tis.obyv.)
"To mi vysvětli, proč já musim šprtat ňákej dějepis? Táta říká, že stejně to potřebovat v životě nebudu, že se bez těch letopočtů taky obešel."

Odpověď
Zapomenout na oběti mocenské zvůle je totéž jako zabít je podruhé. Neznalost minulosti nejenže škodí pochopení přítomnosti, ale přímo ohrožuje každý pokus nějak přítomnost ovlivnit.
Marc Bloch ( 1886 - 1944), francouzský historik

***

Tazatelka
(12 let, žákyně 6.tř.ZDŠ, 1 mladší sourozenec, matka uklizečka, otec vyučen sklářem, t.č. bez zaměstnání, krajské město)
"Mně se nelíbí v naší třídě, že někteří kluci si nechávají o přestávce od těch druhých, slabších, sloužit nebo si z nich dělají srandu a vyhrožují jim. Už jsem to na ně řekla doma, ale máma nechce mít nepříjemnosti. Ať se starají ti druzí, řekla, my máme svých starostí nad hlavu."

Odpověď
"Začal s tím Ruda. - Zatlačil bledého a slabého Věnceslava Lance do kouta a ptal se:
´Co chceš za to, když ti dám facku?´
Bylo to hrubé a ničemné. Ale Rudovi nohsledové se smáli a Lancovi kynula odměna. Byl synem nezaměstnaného dělníka a měl doma ještě tři bratry mnohem menší."
Jaroslav Foglar (1907 - 1999), z románu "Boj o první místo", nakl. Jan Kobes, Praha 1940

***

Tazatel
(28 let, absolvent žurnalistické fakulty, svobodný, bezdětný, v podnájmu u tety, město do 50 tis.obyvatel)
Šéfredaktor mi nabídl také vedení rubriky "Nad dopisy čtenářů". Kolega, který tu práci dělal předtím, mi nechal na stole sbírku anonymů, došlých na jeho adresu, abych si je přečetl. Lze najít ve světové literatuře situaci, ve které nevinným lidem se dělá ještě víc špatně, než se udělalo mně?

Odpověď
Houpalo se to nahoru dolů, opravdová plavba... Tu se matka scvrkla do přístřešku se záchrannými pásy... Ona první blila přes palubu a do třetí třídy... A už taky jiní lidi začali příšerně krkat... přes zábradlí a do sítě... Blili na té houpačce proti směru plavby, bez dlouhých orací, kam kdo mohl... Moře se vzdouvalo do taktu... Při každé vlně nahoru pořádný blujanec... Při výkyvu dolů aspoň tucet mastnějších, hustších... Matce strhl vítr závoj, celý poblinkaný... a přilípl ho na hubu jiné ženské na druhém konci... Jaképak štráchy! Na obzoru samé zavařeniny... salát... zadělávané telecí... bílá káva... všecka bašta... všecko se to valí z krku!...
Matka klečí s hlavou u samých prken, napíná svaly, usmívá se něžně, slina jí stéká po bradě...
Vidíš, Ferdinande, - povídá mi v otřásání celé lodi - je to hrozný... tobě taky leží v žaludku ta sušená treska!... Buah!... Zmýlila se! Jsou to lívance!
Louis Ferdinand Céline (1894 - 1961), v románu "Smrt na úvěr".
Z francouzštiny přeložil Jaroslav Zaorálek, textologická úprava dr. Anna Kareninová, vydalo n. Atlantis , Brno, 1999