Tazatel (muž, 35 let, rozvedený, výživné na 3 děti, automechanik, v městě 35 tis.obyvatel.):
„Chci začít jinde, úplně jiný život. Mám za sebou, jak se říká, spálit všechny mosty a jít za svým cílem?“

Odpověď :
Velký most přes Berezinu byl kryt pevností a jištěn polským plukem. Spoléhaje na tento most, dal Napoleon spálit všechny pontony (které ustupující francouzské vojsko vleklo s sebou), aby ulehčil a urychlil pochod. Mezitím Čičakov pevnost dobyl a most zničil. Přes neobyčejně tuhou zimu nebyla řeka ještě zamrzlá. Chybějící pontony byly jednou z hlavních příčin neštěstí.

( Zápisky francouzského generála, účastníka Napoleonovy válečné výpravy do Ruska)

Tazatel (muž, 45 let, zaměstnanec státní správy, ženatý, 1 dítě, bydliště v krajském městě):
„Věnovat se politice? Nikdy! Jsem na to příliš slušný, vzdělaný, mám své profesní postavení, nejsem a nebudu členem žádné politické strany... Copak může mezi těmi dnešními politiky takový člověk obstát?“

Odpověď :
Velká část voličů školsky vzdělaných je přesvědčena, že by se spíš hodili na kandidátní listinu než ti, co jsou na ní, a dozajista velká část má pravdu, pokud se týče kvalifikace rozumové a mravní. Jenže je tu něco, co tak mnozí „intelektuálové“ do smrti nepochopí: moment důvěry. Intelektuálové, posuzujíce a odsuzujíce některého toho „plechového kandidáta“, nedávají si tu práci, aby pochopili příčinu jeho popularity. Intelektuálovi se zdá, že on nemůže mezi dělnictvem nebo zemědělstvem dosáhnout té popularity co dělník nebo zemědělec. To je nesprávné: Masaryk byl populární mezi valašským dělnictvem a drobným venkovským lidem dávno před válkou, ač to byl pražský univerzitní profesor. - Ale ta popularita čili důvěra se musí vysloužit, ta nepřijde přes noc. Nedůvěra prostého člověka ke každému cizímu člověku je velmi pochopitelná i tam, kde cizinec nic nechce, neřku-li tam, kde chce „hlasy“... Kolik z těch odstrčených intelektuálů je hotovo podstoupit to, co podstoupili oni plechoví kandidáti k dosažení té důvěry a popularity, která je vynesla na sedadla v parlamentě nebo na ministerská křesla? Či jak si představují tu svou cestu na ta místa, o nichž mluvívají jako liška o vysokých a proto kyselých hroznech? - -

Z redakčních poznámek ; Naše doba (revue pro vědu, umění a život sociální) roč.37(1929), č.1, (63 - 64)

Tazatel (24 let, svobodný, ukončené středoškolské vzdělání, zaměstnanec reklamní agentury, bydlí u přítelkyně v podnájmu, město do 50 tis.obyv.):
„Byli jsme s Irmou na dovolené ve Francii, dole na jihu a pár dní v Paříži. České noviny tam nekoupíte. Vytasili jsme svou školní fráninu a po kavárnách četli Figaro a Le Monde - myslíte, že tam byly nějaké zprávy z Česka? Ani ň... Jestlipak my, Češi, si toho nemyslíme o sobě nějak moc?“

Odpověď:

Protože signály z Marsu pokračovaly ještě silněji, bylo rozhodnuto nejprve napsat na pouštní terén tuto krátkou otázku:
"Přejete si?"
Každé z těchto písmen měřilo sto mil na výšku. Tečka na i měla takový průměr, že se na ní mohla rozvinout celá armáda.
Po dokončení nápisu se na velké observatoři v Gabunu vyčkávala odpověď z planety Mars.
Odpověď říkala velice stručně : "Nic!"
Ve střední Africe byla natažena nová role papíru, na který byla napsána tato písmena (práce trvala sedm měsíců):
"Proč nám dáváte signály?" - Mars odpověděl:
"Nemluvíme s vámi, ale se Saturnem."

Paul Bernard (1866 - 1947), francouzský romanopisec a dramatik. Úryvek je z fejetonu „Co nám to jen chtějí říct?“.

Překlad J.O.Fischer.