Politická scéna a voličské preference jsou u nás už dvacet let až trapně nudné. Elektorát, tedy česky občanstvo, volící ve volbách je mimořádně konzervativní. To má své výhody a nevýhody. Rozdělit voliče lze na rádoby pravicové ODS a rádoby sociálně demokratické ČSSD. Počty jejich voličů jsou tak nějak - že, soudruzi - stabilizované.

Milovníky starých dobrých časů absorbuje KSČM, která se slzou v oku vzpomíná na doby sociálních jistot. A jejich volič si to představuje nějak tak, že se vrátí socialismus, ale zůstanou Tesca, Billy a Penny a také nejmodernější léky a bezbolestné zubařské vrtačky. To je asi stejně reálné přání, jako že se sedmdesátiletým staříkům vrátí hodinová erekce a babkám budou samy od sebe zase dopředu trčet prsa.

Zvláštní skupinou voličů, kterým bychom mohli podle amerického vzoru říkat "obamisté", tvoří setrvalá skupina lidí, kteří se v práci nepotí. Jsou to lidé, kteří většinou posedávají v posluchárnách či tam přednášejí, nemají za sebou příliš mnoho těžkých rozhodnutí v nejistých podmínkách, a tak nedokáží odlišit podstatné od nepodstatného. Přes jejich intelektuální lesk mají jejich myšlenky, pokud se je někdo pokusí realizovat, většinou dosti děsivý reálný dopad na skutečný život. U nás je známe ze zbytků původního Občanského hnutí, dále odštěpenecké části ODS, která pod různými značkami hlásala obamovskou politiku dřív než sám Obama a inklinuje ke všemu zelenému. Ovšem tyto formace se pokusily přetáhnout (a přetáhly) nespokojence intelektuálně zdatné či alespoň průměrné.

Zatímco strany právě teď vznikající se specializují na jiný druh voliče. K jeho popisu použiji výňatky z knihy Terry Pratchetta z knihy "Stráže! Stráže" kde popisuje autor (v geniálním překladu Jana Kantůrka) jistou schůzi "tajné společnosti", což můžeme přeložit z fantasy literatury jako "politickou stranu" či její "ústředí".

"Velmistr" (tedy zakladatel a předseda strany) pokračoval v obřadu (zasvěcení) s mírně rozladěným výrazem tchyně, která přejela prstem po horní desce skříně v bytě své snachy a proti všemu očekávání zjistila, že tam není prach (vzpomněl jsem si přitom na výraz J. P. na sjezdu jeho nové strany).

To je mi spolek, říkal si v duchu (když se díval na své "věrné"). Stádo neschopných, do kterého by žádný tajný spolek (politická strana) nepíchl ani třímetrovou tyčí. Jeden vedle druhého patří k těm, kteří by si vykloubili prsty i při tom nejjednodušším tajném potřesení rukou. Jenže jsou to ovšem neschopní, kteří mají spoustu možností. Ať si ostatní spolky verbují zkušené nadějné a ambiciózní a sebevědomé. On si ponechá své ukňourané a vzteklé, lidi se žaludky plnými žlučovité zášti, kteří vědí, že by cokoliv dokázali líp než všichni ostatní, jen kdyby jim někdo dal tu možnost. Tak, pomyslel si Nejvyšší Velmistr, dejte mi ty, v jejichž žilách pod slabou blankou pošetilosti a neškodného bláznovství proudí zlá krev a pomstychtivost! A také hloupost…"

"Bratři," prohlásil, "dnes v noci musíme projednat záležitosti nesmírné důležitosti. Dobrá vláda, ne sama budoucnost, spočívá v našich rukouch!"

Všichni přítomní mu doslova viseli na rtech. Ten pocit stál za trochu šaškování.

"Všichni víme, že město (stát) je peleší zkorumpovaných mužů, kteří sedí na hromadách neprávem nabytého bohatství, zatímco lepší muži jsou odstrkováni do pozadí a odsouváni do podřadných rolí."

"To tedy víme!" prohlásil bratr Dveřník……

Nepřipomíná vám to něco? V poslední době, po praktickém krachu mutlinacionalismu a eurohujerského nadšení se u nás vynořují noví političtí vůdcové. Něco jako Hitler a Stalin po česku. Čím více jsou občané nasraní (rozzlobení není ten správný výraz) a vyhecovaní mediální ofenzivou trvající dvacet let a mačkáni skutečnými problémy, tím méně reálně uvažují. Prostě hloupnou a blbnou. A ovládá je amygdala (část mozku která významně ovlivňuje chování při strachu, obavách atd.). Rozpoznává a reaguje rychle na podněty spojené hlavně s nepříjemnými událostmi. Tyto reakce předbíhají reakce rozumové.

Stresu a rozzlobení mas využili diktátoři stalinismu i nacismu a fašismu velice efektivně. Shromáždili všechny uražené, nespokojené, lidi s menší inteligencí a schopností posuzovat vnitřní souvislosti dějů a využili jejich odbrzděných emocí k strašlivým zločinům.

Samozřejmě pod heslem boje proti nespravedlnostem.

Podívejte se u nás na to neuvěřitelné množství nejrůznějších "aktivit", ať si říkají politická strana (Paroubek, Vandas) nebo Babišovo sdružení ANO 2011, Bakalova Bílá lilie a další, kterým stojí po boku trvalí profesionální potížisté jako např. Transparency International, různé Arniky a desítky či stovky místních organizací "proti něčemu". Což bývají až příliš často jen spolky egoistických a neukojených osob, u kterých pod slabou blankou pošetilosti a neškodného bláznovství proudí zlá krev a pomstychtivost!

Intelektuálové a media hráli vždy v takovýchto okamžicích roli jakéhosi katalyzátoru. Naši "přední intelektuálové" nejsou až na výjimky, jak se zdá, díkybohu těmito "spasiteli" a "Nejvyššími velmistry" příliš okouzleni. Ale už máme zkušenost s jistou původně neznámou soudružkou politoložkou Dvořákovou a jistým mediálním magnátem, kteří dostali do Parlamentu a ministerských funkcí lobbistickou "zelenou" skupinu. Což nás stálo a bude stát miliardy korun a pokles životní úrovně.

Do voleb je zdánlivě dlouho. Ale touha shromáždit kolem sebe tu nejhloupější a nejnevzdělanější a nejneschopnější část voličů právě začíná. A za jejich pomoci a s jejich hlasy ve volebních urnách se dostat k moci. Aspoň nějaké….

Doplňme svou úvahu ještě dalším citátem z Pratchetta:

"….. a lidi, kteří by se vytahovali přepychovými kočáry, by (nový vládce) postavil mimo zákon," moudře přikyvoval bratr Ostrořez. "Stejně si je asi koupili za kradené peníze!"

"Já myslím," zasáhl do řeči Velmistr, "že moudrý král (vládce) by zakázal přepychové kočáry pouze těm kteří by si je nezasloužili."

Rozhostilo se zamyšlené ticho, během nějž shromáždění bratři v duchu urychleně dělili vesmír na ty, kteří si zaslouží, a na ty, kteří nikoliv. Přičemž sami sebe pochopitelně postavili na tu správnou stranu.

A co je k tomu cíli potřeba? No jen oblbnout a vychovat lidi. Přesvědčit je o tom, že se mohou za pomoci "silného vůdce" zbavit své bezvýznamnosti. Mnohým stačí jen zhnusit demokracii, A pak už to začne samo. Pak se čeká, "že přijde spásonosný osel, už se věří oslovi, jen když nás ten osel, hlučně osloví".

Neboť i Obama, ten nedávný idol všech těch, co se neradi při práci potí, i osob s nevyvinutými čelními laloky, zklamal.

Je nutno vymyslet - lépe jen upravit - staré bojové písně. Třeba:

"Již vzhůru blbci této země, již vzhůru všichni, jež vztek zhnět!

Teď duní právo v jícnu temně a výbuch zahřmí naposled.

Od minulosti spějme zpátky, neschopní vzhůru k cílům svým!

Již chví se světa základ vratký, my ničím nejsme, buďme vším!

Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod!"

Anebo že by tuhle:

"Trouchnivějí staré půjčky,

Svět se bojí bídy hrůz

My táhneme po Evropě

Od burzy až po banky

Trouchnivějí staré kosti

A my jdeme vpřed

Dnes nám patří Evropa

A zítra celý svět."

Objeví se u nás nový Vůdce? Či jen malinkatý český "fýrereček"? Či "stalinek"? Který povýší blbství a křivé duše na "záslužnost"? On sice určitě nesežene "statisíce na Václavské náměstí", ani na pořádnou demonstraci se nezmůže. Jen na takové šaškoviny. Ale pár procent může některý z nich sehnat a dostat se aspoň někde k moci. Být tím "jazýčkem" na váhách. Co bude mít váhu všech pologramotných pazhřivců, závistivců, pomlouvačů, udavačů a žlučovitých dědků a hysterických bab. Impotentních onanistů i frigidních hysterek. Neschopných řemeslníků a fušérů a úředníků, co nezvládnou trojčlenku. Puberťáků okouzlených "vlastní dokonalostí", kteří nechápou, jak se mohli narodit tak blbým rodičům. Fanatikům bojujícím proti kapitalistům, kteří si v životě nedokázali sami vydělat ani pětník. Opilců, co považují za ideál dvoulitrové lahve patoku v Pet-lahvích. Prostě se jen někdo pokouší sečíst váhu zástupců všech mašíblů - magorů, šílenců a blbců. Na tohle voličstvo míří neomylně nově zakládané politické skupiny. Tihle jsou jim potřeba.

No, aniž bych si dělal mnoho iluzí o vlastním národě, tolik blbců tady snad nikdy nebude.

Ale po zkušenostech se "zelenými", VeVerkami a Topkou si člověk nemůže být ničím jist. Svatý Václave, stůj (zase) při nás!