Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Za jakého krále

se udatný Čech bil u Caporetta? Nějak mi to v dějepisu uniklo.

Re: Za jakého krále

Za panování českého krále Karla III. (formálně korunován ovšem nebyl), známějšího arciť jako císař Karel I., celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský.

Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Caporetta - tzv. dvanáctá bitva na Soči (Isonze) 24. říjen - 18. listopad 1917.

souhlas..

.. a ještě bych k té dvojici našich politicky korektně zapomenutých vojevůdců přidal Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulebic- ten ač vnuk jednoho ze "27 popravených českých pánů", nakonec velel (jako jeden ze dvou velitelů) obraně Vídně během druhého obléhání Turky

poznámka

Ono jako se kdysi zatracovalo Rakousko, tak se dnes nekriticky vyzvedá. Po porážce Rakouska Německem a následném rozdělení na dva státy, Rakousko se stalo vůči Německu jen slabším partnerem, na jehož zájmy muselo brát ohled. Madarsko se stalo de facto samostatným státem, s vlastní vládou, zákony a vojskem, spojený s Rakouskem jen osobou panovníka a ministerstvem financí. A navíc po porážce Francie, zachvátila rakouské němce, hlavně mladou inteligenci, myšlenka celoněmeckého sjednocení. Tim zaniklo to české zemské cítění, která se tak někdy zdůraznuje, a začli se cítit němci. Došlo to dokonce tak daleko, ze při zemské hospodářské výstavě Království českéhio, který měla ukázat pokrok dosažený v zemi, tak ji němci v čechách bojkotovali, že s čechy nemají nic společného. Samozřejmě s vyjímkou šlechty, alespon některé a vídenského dvora, ktery tam nahonem poslal některí své členy, celoněmecké nadšení jim nesedělo. Při začátku války (to jsem si přečetl u Peroutky) německé strany s čestnou vyjímkou sociáni demokracie, se usnesli na prohlášení o zrádné podstatě českého národa, kterému se ve válce nedá věřit. A to všechno byly důvody proč Masaryk a další uvěřili, že Rakousko se stává nástrojem velkoněmecké říše a místo ochrany je pro čechy nebezpečí.

Re: poznámka

Co se týče mě, to je jen moje vyhodnocení situace. Jinak jsem pro obnovení pomníku Radeckého a hlasoval bych i pro obnovení Českého Království.

Dnes se můžeme jen dohadovat, zda by Rakousko zachránila federalisace, jak ji připravoval následník trůnu.. Jenže i ten, chtěl rozdělit čechy a moravu, na německou a českou část.. A přesto že vyhrožoval, že to v madarsku prosadí i kdyby to mělo být vojensky, je otázka, zda by si ti madaři nechali ,líbit.

Žižka byl protestantský národní hrdina, nelíbí se ovšem

katolíkům. Nicméně válka byla skoro vždycky zničující a 20 let husitských válek (dokonce jsou zahraničními publicisty označovány termínem "občanské války") nebylo vyjímkou. 30 letá válka, rovněž mezi protestanty a katolíky byla ještě více zničující.

Útoky na Švédy jsou opět vedeny z katolického tábora, mimochodem, první velký masakr civilního obyvatelstva v 30 leté válce, po dobytí Magdeburgu r. 1631, provedla katolická armáda (z 25000 obyvatel přežilo 5000).

Na druhé straně, katolickým armádám vděčíme např. za záchranu Vídně před Turky a to nejen r. 1683, ale i r. 1529!

Re: Žižka byl protestantský národní hrdina, nelíbí se ovšem

Vzbouření čeští pání (i když mnozí česky neuměli) se pokusili zjískat pomoc Turecka. Do Prahy přijela dokonce turecká delegace a jednal s ní pan Budovec s Budova, který turecky uměl. Stálo ho to hlavu

Švejka nedáme,

ale v ostatku pravda, jež si žádá hlubšího studia, neb není tak jednoduchá. Ale co, konec konců je.

S tím útokem na Švejka jste to přehnal.

Jeho postavou je geniálně ukázáno na vojenskou mašinérii ( nesmyslnou ) té doby. Jinak by nebyl Švejk uctíván na celém světě.

Pane Frýborte s Vaším názorem se stotožňuji

Historicke zvraty

Jen pro zajimavost jak mohou byt osudy slavnych vojevudcu zamotane. Karel Filip Schwarzemberg, premozitel Napoleona u Lipska se ucastnil s Napoleonem tazeni do Ruska roku 1812, v cele rakouskeho pomocneho sboru. Pri tom donutil k ustupu vojsko ruskeho generala Alexandra Tomasova. Za to byl Karel Filip povysen na marsala.

Re: Historicke zvraty

Rakousko bylo poraženo Napoleonem a když jemu a německým státům a dalším podmaněnýcm státům Evropy, nařídil táhnout s ním na Rusko, tak museli. Ovšem , jak se naskytla příležitost, tak se obrátili proti němu.

Ano, Hitlerovi a dalším německým hrdinům

ležel Beneš stejně v žaludku jako panu Frýbortovi a vyjadřovali se o něm podobně v rámci tehdejších událostí. Holt pan Frýbort přilnul k německému nadčlověku a vypráví nám velkoněmecké pohádky, jak se Němci prý stydí za svoji minulost. Houby se stydí, to je jenom divadýlko a tyjátr pro Neněmce, ovšem pan Frýbort, taková léta mezi Němci žijící, to samozřejmě ví stejně tak dobře jako já, jak Němci mluví, když se cítí "mezi sebou". Jak si před lety povzdechl můj kolega, Škoda, že naši hoši nedošli až do Moskvy (v originále: Man hätte unsere Jungs bis nach Moskau durchmarschieren lassen sollen).

Pomník bych obnovil a možná k němu dopsal:

Milí vojáci," řečnil vrchní polní kurát Ibl, "tak tedy si myslete, že je rok 48. a že vítězstvím skončila bitva u Custozzy, kde po úporném boji musil král Albert přenechati krvavé bojiště našemu otci vojínů, maršálkovi Radeckému, jenž v 84. roce svého života dobyl tak skvělého vítězství. Na výšině před dobytou Custozzou zastavil se kmet vojevůdce. V nepatrné vzdálenosti od maršálka bylo pozorovat vojína, jenž se smrtí zápasil. S roztříštěnými údy pociťoval zraněný praporečník Hrt, jak na něho hledí Radecký. Hodný praporečník svíral v pravicí zlatou medalii v křečovitém nadšení. Při pohledu na maršálka oživl se tepot jeho srdce a zchromlým tělem pronikl zbytek síly a umírající pokoušel se plížiti se vstříc svému maršálkovi. ,Popřej si klidu, můj vojíne,` zvolal k němu maršálek.,Nejde to, pane maršálku,mám obě ruce uraženy, ale o jedno prosím. Sdělte mně:Je ta bitva zcela dobyta?,Docela, milý brachu,` pravil maršálek, škoda, že tvá radost je zkalena zraněním.` ,Ovšem, vznešený pane, se mnou je konec,řekl vojín. ,Máš žízeň?` otázal se Radecký. ,Den byl parný, pane maršálku, měli jsme přes třicet stupňů Nato Radecký, chopiv se láhve svého pobočníka, podával ji umírajícímu. Jak dlouho sloužíš?,Přes 40 let, pane maršálku! U Ošper dobyl jsem zlaté medalie. Také u Lipska jsem byl, dělový kříž mám, pětkrát jsem byl raněn, ale teď je se mnoukonec. Ale jaké štěstí a blaho, že jsem se dožil dnešního dne. Co mi záleží na smrti, když jsme dobyli slavného vítězství a císaři vrácenazem!` V tom okamžiku zavzněly z tábora velebné zvukyhymny Zachovej nám, Hospodine. Padlý vojínještě jednou pokusil se vzchopit. ,Sláva Rakousku,` zvolal! Sláva našemu vojevůdci! Ať žije armáda!` Umírající sklonil sek pravici maršálkové, kterou poceloval, sklesl a tichý poslední vzdech vydral se z jeho šlechetné duše. ,Tento krásný konec je věru záviděníhodný,` pravil v pohnutí maršálek, skláněje obličej do sepjatých dlaní. Milí vojíni, i já vám přeji, abyste se dočkali takového krásného konce."